Společenské organizace
« Zpět
TJ Sokol Račice
Sokolská organizace byla v Račicích založena 3. února 1907, i když již od roku 1905 zde existovala odbočka Sokola Olšany.
Z jejího prvního zápisu ze dne 8. října 1905 se dovídáme, že račický odbor měl 26 členů, z nichž bylo 16 činných a 10 přispívajících. Prvním starostou račického odboru byl zvolen 8. října 1905 František Střelec, místostarostou se stal Josef Kurka, náčelníkem Antonín Beran, jednatelem Mořic Gryc st. a pokladníkem Ferdinand Kubica.
Současně bylo usilováno o to, aby se račická jednota stala na olšanské nezávislou a zcela se osamostatnila. Stalo se tak na valné hromadě konané 3. února 1907, kdy byl zvolen do čela nově založené samostatné jednoty 25 hlasy všech přítomných sokolů řídící učitel Tomáš Kučera, místostarostou se stal František Střelec, náčelníkem Antonín Beran. Dalšími členy výboru byli: Mořic Gryc st., Jan Jeřábek, Josef Janoušek, František Novotný, František Sekanina, Ferdinand Kubica, Bohuslav Mazáč a Theodor Krása.
Koncem roku 1907 se ustavil také ženský odbor, který čítal 14 členek. Nejvýznamnějším rozhodnutím tohoto roku bylo usnesení výboru z 30. května 1907, aby se račická jednota zúčastnila 5. všesokolského sletu v Praze. Každý z pěti zúčastněných sokolů za tím účelem obdržel příspěvek 20 K na cestu. I přes úspěšnou reprezentaci na pražském sletu se však po celý rok museli račičtí cvičenci potýkat s neexistencí vhodných prostor k pravidelným cvičením. 21. dubna 1909 proto byla svolána mimořádná členská schůze, na které František Eliáš navrhl, aby jednota zatím provizorně využívala ke cvičení přístavek u něj ve dvoře. Cvičení u Eliášů na mlatě probíhala do 11. října 1909, kdy byla podepsána s majitelem račického hostince Františkem Střelcem smlouva o využívání jeho sálu pro cvičební účely. Dle smlouvy se cvičení konala v úterý, ve středu, v pátek a v neděli.
Počátkem roku 1908 byl ustaven také zábavní odbor, jehož členy se stali: Jan Jeřábek, Ferdinand Kubica, J. Kroupa, František Řezanina, J. Bébar, Josef Prokeš, Antonín Jurůj a Antonín Beran. 24. října 1910 bylo rozhodnuto o založení pěveckého sboru, jehož vedením byl pověřen spolu se starostou Sokola Tomášem Kučerou Řehoř Bárta. 8. listopadu 1909 bylo rozhodnuto ještě o zřízení loutkového divadla, které dostal na starost odborný učitel František Řezanina. Mimoto Sokol vlastnil i knihovnu, která měla 143 svazků a navštěvovalo ji 91 čtenářů. Jejím vedoucím byl místní učitel a člen Sokola Račice Alois Mergenthal.
25. července 1909 se konal v Račicích župní slet. Nejen zdárným průběhem sletu, ale i tím, že se ho osobně zúčastnil také náčelník ČOS Jindřich Vaníček, prestiž račických sokolů neobyčejně vzrostla. Významné bylo i to, že 20. září přestoupil z oddílu Brno I. do račické jednoty tehdejší významný brněnský sportovec František Střelec a že račičtí sokolové začali pořádat veřejná cvičení i v okolních obcích. Ta vedla nejen k propagaci sokolských myšlenek na venkově, ale díky ukázkám cvičení i k zakládání dalších sokolských jednot v okolí. Račice tak měly přímý vliv na založení Sokola v Drnovicích, Ježkovicích, v Lulči, Ruprechtově i jinde.
Poslední velkou předválečnou akcí račických sokolů bylo 21. května 1914 uskutečněné veřejné cvičení, kterého se v hojném počtu zúčastnily pozvané sokolské jednoty z Olšan, Habrovan, Proseče, Křtin, Babic, Nemojan, Lulče, Drnovic a Vyškova. Krátce na to totiž sportovní slávu račické jednoty přervaly výstřely první světové vláky a její činnost začala vlivem válečných událostí stagnovat. Uvedený stav trval do roku 1918, kdy se vrátil z ruského zajetí bývalý cvičitel Antonín Kouřil. Pod jeho vedením se začala činnost sokolů v Račicích znovu rozbíhat.
19. ledna 1919 se konala první poválečná valná hromada, na které byl zvolen nový sokolský výbor ve složení: Jan Jeřábek (starosta), Antonín Beran (místostarosta), František Střelec ml. (náčelník), Jožka Jeřábková (místonáčelní), Antonín Sedlák (pokladník), Josef Němec (hospodář a knihovník), Julius Kubica (jednatel) a členové výboru: František Střelec st., Jakub Trávníček, Olga Šmídová, Milada Kumrová a Marie Grycová. Sál pro pravidelná cvičení byl opět získán v hostinci u Střelců. V tomto roce postupně přibylo 59 nových členů (36 mužů a 23 žen), takže koncem roku 1919 měla jednota přes 100 členů.

V roce 1920 došlo na návrh Bohuslava Mazáče k přejmenování jednoty na Sokol Račice-Pístovice a 24. července 1921 se uskutečnilo veřejné cvičení, kterého se účastnili vedle Račic také cvičenci z šesti okolních jednot, a to z Ježkovic, Ruprechtova, Vyškova, Nemojan, Lulče a ze Studnic. Prostná cvičilo 47 mužů, 22 žen, 35 dorostenců, 38 dorostenek, 62 žáků a 60 žaček. Cvičení přihlíželo na 600 diváků. Závěr zdařilého odpoledne patřil taneční zábavě, na které hrála hudba F. Štědroně z Vyškova.
Od roku 1923 se pak začala datovat slavná poválečná éra račického Sokola. 30. května 1926 se umístilo družstvo račických sokolů na 1. místě na župních závodech ve Vyškově a jeho členové bodovali i na závodech osmého všesokolského sletu v Praze. Závodní družstvo mužů ve složení Antonín Hudec, František Hudec, Tomáš Novotný, Karel Kasal, Josef Hudec, Alois Hudec a Stanislav Ovčáčík na něm vybojovalo 2. místo, za což obdrželo malý diplom a vavřínový věnec se stuhou a Josef Hudec za zisk 84.50 bodů dosažených v závodu jednotlivců velký diplom, malou medaili a vavřínový věnec se stuhou a stříbrným monogramem.
V říjnu 1927 se stal starostou račického Sokola Antonín Hudec, čímž se do jeho vedení dostal člověk, který byl sokol tělem i duší. S mimořádným ohlasem se setkal 10. června následujícího roku sokolský okrskový slet v Račicích, kterého se v hojném počtu zúčastnili sokolové z Lulče, Nemojan, Drnovic, Ruprechotva, Krásenska, Lípovce, Rozstání a Ježkovic. Ve slavnostním průvodu pochodovalo obcí 74 mužů, 28 dorostenců a 49 žáků v sokolských krojích. Nejvýznamnější pak byla účast družstva račických sokolů na mezisletových závodech ČOS v Praze, na nichž získal střední oddíl 26. června 543,20 bodů, tj. 87,63 %, čímž se mu podařilo předstihnout i družstvo jednoty Vyškovské. Za získané body obdržel diplom ČOS. Navíc Alois Hudec, který závodil za celou župu sám ve vyšším oddíle, dosáhl 81 % bodů. Mohutně vyzněla také účast račických sokolů na obecních oslavách 10. výročí vzniku republiky.
20. ledna 1929 byla zahájena jednání o koupi staré tkalcovské továrny, která měla být přebudována na moderní sokolovnu. Kompletní plány na přestavbu budovy zhotovil stavitel Ferdinand Střelec. 1. prosince 1929 pak proběhla památeční sokolská schůze, která se poprvé konala v nově opravené budově. V té době měl račický Sokol 103 členů (75 mužů a 28 žen). 7. prosince byl zvolen i první kino odbor, jehož předsedou se stal František Sedlák.
K slavnostnímu otevření sokolovny došlo 6. června 1930. Dopoledne koncertovala na náměstí 21členná dechová hudba pana Dvořáka z Dědic, odpolední program byl zahájen mohutným průvodem vesnicí za doprovodu místní kapely vedené bratrem Vágnerem, po kterém následovala slavnostní valná hromada. Až do dnešních dnů se dochoval i slavnostní projev tehdejšího sokolského starosty Antonína Hudce. Poté následovalo otevření Sokolovny, v 15.00 hod. valná hromada všech členů a na závěr tělocvičná besídka. Celkově se však jednota musela po koupi sokolovny potýkat s velkými dluhy, které byly nakonec v plné výši uhrazeny teprve až po válce.
Počátek třicátých let byl nejen dobou velkých finančních problémů, ale i dobou největších úspěchů račické jednoty. Počátkem července 1931 byla svolána mimořádná schůze výboru, na níž bylo jednáno o uvítání Aloise Hudce, který získal na mistrovství světa v nářaďovém tělocviku v Paříži první místo, neboť všichni jeho soupeři ztroskotali na šplhu. A jak je konstatováno v jednatelském zápise z 8. srpna 1931: „Uvítání bylo okázalé. Byl přivítán hasičským sborem, obcí a nejpočetněji sokolstvem, které přišlo i z okolních vesnic, též i předsednictvem sokolské župy Milíčovy.“
Vzhledem k uvedenému úspěchu Aloise Hudce na závodech v Paříži nechala Račická jednota zhotovit lipovou ratolest se stuhami a nápisem: „Svému členu bratru Aloisi Hudcovi, který vychován byl Sokolem v Račicích, věnuje mateřská jednota k jeho vítězství na mezinárodních závodech v Paříži 1931.“ Lipová ratolest byla Aloisi Hudcovi předána při tělocvičné akademii 18. 10. 1931. Současně dal račický Sokol natisknout také pohlednice z uvítání Aloise Hudce v Lulči a Račicích. Vedení župy Milíčovy ocenilo úspěchy račické jednoty v roce 1932 župním sletem konaným v Račicích.
Existence Sokola v Račicích byla v té době také velkým kulturním přínosem pro obec. Jeho členové totiž obohacovali duševní obzor svých spoluobčanů nejen pořádáním sportovních cvičení, ale také hojným hraním divadelních představení pro dospělé i pro mládež. Po postavení sokolovny byl sice divadelní odbor poněkud zatlačen do pozadí kinem, avšak až do vypuknutí druhé světové války pranic neztratil na svém významu, i když byla filmová představení pořádána pravidelně každou neděli.
Velkým svátkem pro všechny sportovní fanoušky pak byla tělocvičná akademie uspořádaná 16. září 1934, kdy do Račic zavítali tři tehdejší nejlepší českoslovenští sportovci Alois Hudec, Jan Gajdoš a Emanuel Löffler, aby zde na tělocvičné akademii předvedli své mistrovství. V roce 1936 pak přišel úspěch nejbáječnější, to když Alois Hudec získal na olympijských hrách v Berlíně zlatou olympijskou medaili za cvičení na kruzích.
V době druhé světové války byla v roce 1941 z nařízení říšských úřadů činnost Sokola úředně zastavena a jeho majetek zabaven. V Sokolovně zůstalo pouze kino, restaurace byla rovněž uzavřena. Písemnosti, které se podařilo zachránit, byly ukryty u Sieglů. Uvedený stav trval do 25. května 1945, kdy se znovu sešli členové výboru zvoleného v roce 1941 na první poválečné schůzi a rozhodli, aby byla okamžitě obnovena pravidelná cvičení všech složek. Krátce nato byl na mimořádné valné hromadě konané 31. května 1945 zvolen i nový výbor a činnost račického Sokola se znovu rozjela naplno.
V dalších letech byla činnost Sokola v Račicích poznamenána únorovým převratem v roce 1948. I přes nepříznivou politickou situaci zde však sokolský duch přetrvával i nadále a členové Sokola se podíleli na řadě zajímavých akcí. Byly pořádány tělocvičné akademie, estrády a pouťové zábavy. Velmi úspěšný byl zejména oddíl ledního hokeje, který se stal v roce 1956 přeborníkem okresu a probojoval se tak do krajských soutěží. Od roku 1966 si úspěšně vedl také fotbalový oddíl žactva a dospělých, který byl po několikaleté přestávce znovu uveden do života. V tomto roce byl také schválen projekt na generální opravu Sokolovny a v roce 1968 byla zahájena stavba šaten a sociálního zařízení na hřišti u Podhory. Práce byly dokončeny v roce 1973. V té době měl Sokol 155 členů. V jeho čele stál Miloš Nimmrichter, hospodářem byl A. Klíč, ženy cvičila H. Köllerová, žáky J. Bezděk, trenérem oddílu kopané byl V. Kostelka. V dalších letech se ve funkci starosty Sokola postupně vystřídali: J. Urbanides (1974-1975), L. Šebela ml. (1975 – 1990), A. Hloušek (1990 – 1994), A. Jurůj (1994 – 2004), Jaromír Němec (2004 – 2008) a Ing. Vít Kopal (leden až říjen 2008). V současné době (2009) je jeho činnost řízena místostarostkou Evou Gottvaldovou a ostatními členy výboru.
Velkým svátkem se stal pro račickou sokolskou organizaci 28. říjen roku 1992, kdy do jejího středu zavítal někdejší olympijský vítěz ve cvičení na kruzích na olympiádě v Berlíně v roce 1936 Alois Hudec, který byl osobně přítomen odhalení pamětní desky připomínající tuto významnou událost v historii československého olympijského sportu. Slavnostní akt provedla tehdejší předsedkyně Československého olympijského výboru Věra Čáslavská. Z dalších hostů byl přítomen generální sekretář Československého olympijského výboru Karel Špaček, přednosta okresního úřadu Ing. Vašíček, zástupci sokolské župy Dr. Bukovského z Vyškova bratři Kremlička a Přikryl a členové a delegace sokolských jednot celé župy. Stalo se tak u příležitosti 85. výročí existence Sokola v Račicích.
K dalšímu mohutnému rozvoji tělocvičné činnosti došlo v roce 2007, kdy byly oficiálně zahájeny také vzpomínkové akce stého výročí založení TJ Sokol Račice. Při té příležitosti byla pokřtěna zbrusu nová publikace Sto let Sokola Račice, jejíž autorkou byla PhDr. Dagmar Stryjová a byla předána ocenění členům výboru, současným cvičitelům a zasloužilým a dlouholetým členům jednoty.

Hlavní oslavy stého výročí TJ Sokola Račice pak proběhly 16. července na fotbalovém hřišti na Podhoře. Byly zahájeny položením věnce k pamětní desce Aloise Hudce na budově Sokolovny a minutou ticha k uctění desetiletého výročí jeho úmrtí. Poté se všichni účastníci slavnostního shromáždění přesunuli na hřiště, kde pro ně byl připraven bohatý kulturní program, ve kterém vystoupily mažoretky, šermíři, fotbalisté i cvičenci celé vyškovské sokolské župy dr. Bukovského, kteří se představili v následujících sletových skladbách: Sluníčka (dívky Sokola Vyškov, Dědice, Slavíkovice a Hodějice), Léto (ženy Sokola Vyškov, Lhota, Ivanovice na Hané, Dědice, Drnovice) a oddíl všestrannosti Sokola Vyškov s pohybovými skladbami a se cvičením akrobacie. Závěr skladeb patřil cvičení Věrné gardy (muži a ženy Sokola Vyškov a Dědice) a dorostenkám z račické TJ, které předvedly pod vedením místostarostky TJ Sokol Račice Evy Gottvaldové skladbu Růžovo-bílá. Úplný konec zdařilého odpoledne pak patřil ještě žertovnému utkání nynějších i bývalých hráčů fotbalu TJ Sokol Račice. Večer byla ještě uspořádána v prostorách Sokolovny taneční zábava.
V průběhu roku pokračovala i nadále rekonstrukce prostor sokolovny, v nichž byla vybudována velmi pěkná klubovna, opravena nálevna, chodba byla opatřena novou dlažbou a vymalována, rekonstruovány šatny a sociální zařízení. Budova byla vyzdobena obrázky a fotografiemi ze slavné historie račického Sokola. Rozsáhlé opravy sokolovny pokračovaly i v roce následujícím. Mohlo se tak stát díky dotaci 3 milionů 200 tisíc korun, kterou v roce 2008 obdržel výbor jednoty z MŠMT Praha. Díky ní mohlo dojít v celé budově ke generální opravě elektroinstalace, výměně všech oken a dveří, nainstalování nového stropu včetně svítidel, vybudování nových šaten pro cvičence a nového sociálního zařízení. Veřejnosti byly nově zrekonstruované vnitřní prostory sokolovny poprvé zpřístupněny 22. listopadu 2008 u příležitosti slavnostního dne otevřených dveří, které zahájil přestřižením pásky senátor Parlamentu ČR Ing. Ivo Bárek, který poté společně s autorkou knížky
„Alois Hudec, račický olympijský vítěz“ PhDr. Dagmar Stryjovou pokřtil publikaci, jež byla v tomto roce napsána u příležitosti nedožitého 100. výročí narození tohoto slavného meziválečného československého sportovce a račického rodáka.
24. listopadu 2008 začala v sokolovně opět pravidelná cvičení. Její prostory od této chvíle začalo znovu využívat kolem 70 cvičenců následujících oddílů: kick box – vedoucí Roman Leikeb, nohejbal – Radek Spisar a Zdeněk Fabok, žáci – Václav Švestka, cvičení rodičů s dětmi – Lenka Šimková, aerobic – Dana Bezděková, gymbally – Ludmila Štěpánová, žákyně – Simona Rumpíková a Bohdana Kadrnožková, ženy - Alžběta Němcová, fotbalisté – Václav Švestka. A v obdobném duchu probíhají cvičení doposud.
Od svého vzniku se v dlouhé historii tohoto spolku v jeho vedení jako starostové a předsedové vystřídali:
František Střelec (1905 – 1907), Tomáš Kučera (1907 –1911), Jan Jeřábek (1911 – 1920), František Střelec (1920 – 1922), Antonín Beran (1922 – 1923), Jan Jeřábek (1923 – 1927), Antonín Hudec (1927 – 1935), Jan Hošek (1935 – 1936), Josef Kůrka (1936 – 10 dnů), František Klíč (1936 – 1946), Hubert Kupčík (1946- 1947), Antonín Hudec (1947 – 1949), František Klíč (1949 – 1950), Josef Urbanides (1950 – 1955), František Klíč (1955 – 1962), František Hudec (1962 – 1963), Antonín Klíč (1963 – 1970), František Hudec (1970 – 1971), Miloš Nimmerichter (1971 – 1974), Josef Urbanides (1974 – 1975), Leonard Šebela ml. (1975 – 1990), Antonín Hloušek (1990 – 1994), Vladimír Jurůj (1994 – 2004), Jaromír Němec (2004 – 2008), Ing. Vít Kopal (leden – říjen 2008) a Eva Gottvaldová (2008 – dosud).
SDH Račice
Mohlo by Vás také zajímat:
Pavel Eduard rytíř ze Schoellerů Jaroslav Štěpán
Až do roku 1891 neměl městys Račice svůj vlastní hasičský sbor. Proto se v roce 1890 začaly mezi úředníky panství i místními sedláky ozývat hlasy požadující zřízení vlastního hasičského sboru. Od slov nebylo daleko k činům. Ještě téhož roku se proto sešli: nadlesní Ing. Karel Šrogl, rolník Antonín Novotný, obchodník Tomáš Beneš, rolník Josef Novotný, obchodník Josef Šmíd, řezník Alois Pásek a nadučitel František Axman na schůzce, jejímž výsledkem bylo sestavení a schválení stanov Dobrovolného hasičského spolku v Račicích. Stalo se tak 10. května 1891. Krátce nato stanovy schválil i zemský výbor, takže 31. května se mohli sejít zájemci o práci v hasičské jednotce na své první valné hromadě, na které byl zvolen starostou spolku nadlesní Ing. Karel Šrogl, jednatelem František Axman, pokladníkem Tomáš Beneš a náčelníkem Vladimír Chlanda.
Ihned poté se račičtí hasiči pustili do nelehké, ale zato tolik potřebné a záslužné práce.V prvé řadě museli pro svou činnost zajistit nejnutnější výzbroj a výstroj. Již v roce 1891 byla proto zakoupena od vídeňské firmy Knausl první stříkačka a výstroj pro 27 mužů. Náklady s tím spojené činily 1 243 zlatých a 86 krejcarů a na jejich úhradě se velkou měrou podílel majitel místního velkostatku rytíř Pavel Eduard von Schoeller. K základnímu vybavení přibyly záhy ještě tři berlovky, šest košů na vodu a tři skládací žebře. Přivezení stříkačky do obce bylo tehdy pro celou ves velkou událostí a slavnost spojená s jejím předáním byla ukončena taneční zábavou. Ke koupi stříkačky přispěli velkou měrou zejména jednotlivci, kteří z celkové částky 790 zlatých darovali následující obnosy: již zmíněný rytíř von Schoeller 300 zlatých, Gustav Skutezký 25 zlatých, továrník Polák 150 zlatých a kníže Liechtenstein 50 zlatých. Dvaceti pěti zlatými přispěla Moravsko-slezská pojišťovna, dalších 250 zlatých činila subvence. Na první splátku půjčil Tomáš Beneš 100 zlatých, Antonín Novotný rovněž 100 zlatých a Alois Pásek 50 zlatých. Obec nepřispěla ničím, ačkoliv měla v rozpočtu na rok 1892 pro potřeby hasičského sboru vyčleněnou částku 600 zlatých. Dokonce se ani nepostarala o vhodné místo pro uložení stříkačky, takže drahocenný stroj byl po tři roky neustále přemisťován jen z místa na místo. Nejdříve byl uskladněn v místní sladovně, pak v kůlně jednoho z panských bytů a konečně na mlatě Tomáše Beneše. V roce 1895 byla zahájena výstavba zbrojnice. Stavební místo k tomuto účelu daroval majitel račického panství Pavel Eduard rytíř ze Schoellerů, který také zaplatil veškeré výlohy spojené s převodem pozemku a na stavbu daroval i potřebné dřevo v celkové hodnotě 279 zlatých a 160 krejcarů. Ze spolkové pokladny bylo na zbrojnici uvolněno dalších 150 zlatých, zbytek půjčil revírník Juhasch. I tak zbýval ještě poměrně velký dluh, protože celkové náklady na stavbu si vyžádaly částku 565 zlatých. 21. července byla stříkačka slavnostně převezena do nové zbrojnice. Jak v té době bývalo zvykem, konalo se také její svěcení. Při té příležitosti promluvil tehdejší račický farář Jan Wieckel ke shromážděným občanům také o významu a poslání hasičské organizace.
V roce 1896 byl od brněnské firmy Hiller zakoupen za 140 zlatých hydrofór a za dalších 300 zlatých od firmy Scheinflage ještě 250 metrů hadic. Dvoukolový moták na hadice zhotovil za 25 zlatých heroltický kolář A. Chmelař. To již měli račičtí hasiči za sebou první velký křest ohněm, protože v roce 1896 vyhořela na Baště čtyři obydlí. Oheň začal u Greplů, odkud přeskočil ještě na další tři domy v sousedství. Celkově se však dá říci, že konec 19. a počátek 20. století proběhl celkem klidně.
V červnu 1911 se konal v Račicích u příležitosti 20. výročí založení požárního sboru župní sjezd spojený s hasičským cvičením. Při neopatrné manipulaci se stříkačkou však došlo ke zranění Anežky Šmídové, které poté mělo ještě dohru u soudu.
V době 1. světové války činnost račických dobrovolných hasičů téměř úplně ustala, protože většina z nich byla nucena bojovat v rakousko-uherských zákopech. Z Račic padlo na frontách první světové války, nebo zemřelo na následky válečného běsnění 27 občanů, z nichž několik bylo členy sboru dobrovolných hasičů. Jména obětí byla vyryta do pamětní desky, která byla 28. října 1929 odhalena za velké účasti lidu a všech račických korporací slavnostně na budově Sokolovny.
22. března 1919 se konala první poválečná valná hromada, na které byli zvoleni noví funkcionáři spolku. Starostou se stal Antonín Beran mladší, který poté uvedený úřad zastával do 16. ledna 1926, kdy ho vystřídal Jan Jeřábek. Jednatelem byl zvolen Alois Mergenthal, pokladníkem Alois Jurůj a náčelníkem Eduard Kalousek. Již v roce 1923 byl při hasičském spolku zřízen i samaritánský sbor, jehož velitelem a horlivým propagátorem se stal František Straška st. V polovině dvacátých let zasahovali hasiči u dvou požárů v Račicích, a to v roce 1925, kdy chytila od kotle kolna u Juřinů, a v roce 1928, kdy vyhořel v Hliníku domek u Zachrlů.
Velmi slavnostním dnem byl v historii račického hasičského sboru 19. červenec roku 1931, kdy se u příležitosti 40. výročí založení spolku sjela do městyse celá hasičská župa. Původní oslavy, které měly být zahájeny již v deset hodin dopoledne, však byly z důvodu návratu mistra světa v nářaďovém tělocviku Aloise Hudce z Paříže posunuty až na půl dvanáctou, aby všichni zúčastnění hasiči mohli být přítomni v průvodu a při uvítání tohoto slavného račického rodáka a československého sportovce. Na slavnostní valné hromadě hasičů, která poté následovala, promluvil ke všem zúčastněným zemský jednatel a současně další významný račický rodák Alois Kotzmann. Historii račického sboru za uplynulých 40 let zrekapituloval starosta obce Jan Jeřábek. Čestným členem byl při té příležitosti jmenován i průkopník hasičství na Moravě a jeho zemský jednatel Alois Koztmann, který se v roce 1867 v Račicích narodil.
1. září 1939 propukla po napadení Polska další světová válka. V té době byl značně okleštěn i spolkový život v Račicích, což se výrazně odrazilo i v činnosti račických hasičů. Ta se omezovala pouze na výcvik členů a na několik menších zásahů. V roce 1941 hořelo u Kubešů v Chaloupkách a v roce 1943 v továrním objektu bratří Hudcových, kde vznikl požár samovznícením uskladněných pilin.
Po osvobození byla svolána z iniciativy Tomáše Gryce na 16. červenec 1945 první poválečná valná hromada všech členů sboru, o jejímž průběhu, stejně jako i o dalším vývoji sboru v prvních dvou letech následujících bezprostředně po válce, se nám však nedochovaly žádné bližší informace. Z roku 1948 pochází údaj, že v té době stál v čele sboru jako starosta František Kalousek, místostarostou byl Eduard Kalousek z čp. 186, který byl členem hasičů od 13. října 1899, a jednatelem František Straška, který byl současně 13. října 1948, kdy byla založena matrika, pověřen jejím vedením. Dochoval se i plakát z 27. června s podrobným programem požárního a samaritánského cvičení.
Počátkem padesátých let se členstvo začalo dožadovat zakoupení nové stříkačky a automobilu. Za tím účelem byla v roce 1950 zadaptována a rozšířena stará hasičská zbrojnice. Významnou měrou se o to zasloužili zejména hasiči Alois Střelec, Bedřich Wágner, Antonín Straškrába, Alois Smilek st., Julius Švestka, Jiljí Štelcl, Jaromír Souček, František Straška st. a ml., Vilém Němec, Vlastimil Hynšt, Jindřich Vláčilík st. a ml., Josef Urbanides, Miloš Beran st. a Josef Beránek, kteří jak se dozvídáme z pamětního spisu k osmdesátému trvání Požární jednoty v Račicích, jenž sepsal tehdejší jednatel František Straška st., rozebrali z rozhodnutí obecního úřadu v roce 1948 kamennou márnici na starém račickém hřbitově, a takto získaný materiál, jenž tvořilo 16 fůr kamene, 4 tisíce cihel, jedna fůra křidlice a 6 fůr hlíny, použili na přestavbu zbrojnice. Když si pak v roce 1951 sbor připomínal 60. výročí svého vzniku, byla již jednotka plně vybavena protipožární technikou. V tomto jubilejním roce stál v jejím čele jako předseda i nadále František Kalousek, velitelem a současně také i prvním místopředsedou byl Jan Peterka, podvelitelem a druhým místopředsedou Věroslav Kouřil, jednatelem Bohumil Ondráček, pokladníkem František Křetinský a dalšími členy výboru Arnošt Fišera, Květoslav Gryc, Bohumil Hamerský, Tomáš Ševčík, který byl zároveň také i velitelem samarity, dále Bořivoj Březovský a Tomáš Sedláček. Sbor měl v tomto roce 48 členů, z toho 6 žen, které vykonávaly funkci samaritánek. Byly to: Marie Ludwigová, Marie Jurová, Naděžda Novotná, Drahomíra Trnavská, Marie Kučerová a Markéta Urbanidesová. Do řad sboru byly dle matriky přijaty 12. června 1948.
Počátkem padesátých let se podařilo založit i družstvo dorostenců, kteří byli přijati do hasičských řad 28. listopadu 1952. Byli to: Milan Andrlík, Václav Emperger, Jindřich Gryc, Pavel Klečka, Josef Ludwig, Zdeněk Smílek a Vladimír Zachrla. 25. ledna 1953 byl zvolen předsedou hasičského sboru lesní dělník Bedřich Vágner, který stál poté v jeho čele do roku 1957, kdy byl na výroční členské schůzi konané 13. ledna zvolen novým předsedou Vojtěch Malcher.
Z dalšího období stojí za zmínku zásah jednotky v roce 1953 při požáru lesa u Bílého kříže za zámkem, v roce 1954 při požáru lesa na Lulečsku a v roce 1961 při požáru seče na Černově, který se opakoval i v roce 1995. Mimo přímých zásahů u požárů byla pořádána i různá hasičská cvičení, která se těšila velkému zájmu zúčastněných diváků.
V roce 1955 zakoupil tehdejší národní výbor hasičům auto Praga RN. Vzhledem k tomu, že bylo mnohem větší než to předešlé, bylo nutné opět přistoupit k rozšíření garáže. Práce zahájené roku 1959 byly dokončeny v roce 1960. Členové sboru i občané při nich odpracovali na
1 620 brigádnických hodin a hodnota díla přesáhla 90 tisíc korun. Zbrojnice byla slavnostně předána svému účelu 19. července 1961 u příležitosti oslav sedmdesátého výročí trvání Sboru požární ochrany v Račicích.
Počátkem roku 1962 se podařilo založit také oddíl dívek, jejichž velitelkou se stala Marie Vašková a její zástupkyní Dana Valentová. Dalšími členkami družstva byly: Alena Šebelová, Marie Střelcová, Zdena Jančíková, Blanka Pospíšilová, Vlasta Hudcová, Jaroslava Steinbauerová a Marta Sotolářová. V té době vedl račické hasiče jako jejich předseda Miloš Beran, jeho zástupcem byl František Gottwald, velitelem Vladimír Valenta, jednatelem Leonard Šebela a hospodářem Bedřich Vágner. Dalšími členy výboru v té době byli: Stanislav Hédl, Svatopluk Ryšánek, Antonín Novotný, Bořivoj Březovský, Vojtěch Malcher, Alois Pospíšil a Marie Vašková.
V druhé polovině šedesátých let se hasičská jednotka účastnila hašení několika větších požárů, z nichž nejrozsáhlejší byl v roce 1966 požár na Hranečníku, kde se vznítila vlivem špatné elektroinstalace sláma na vlečce a dále 3 požáry v roce 1968, kdy račičtí hasiči zasahovali při požáru 3 ha lesa u Drnovic, 1 ha lesa u Račic a kolny ve Žlebě. V tomto roce měl sbor 22 členů, jejichž průměrný věk činil 39 let.
Červencových oslav 90. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Račicích se v roce 1981 zúčastnil celý okrsek i požárníci z Vyškova. Zahájil je mohutný průvod hasičů, který se vydal od zbrojnice přes vesnici směrem na hřiště pod Podhorou. Zde byla vzpomínková akce zahájena vztyčením vlajky a státní hymnou. Poté následoval projev o založení a historii požárního sboru v Račicích, dále byly předvedeny ukázky požárního cvičení mužů, žen a žáků. Úplný závěr oslavy patřil moravské besedě.
Počátkem osmdesátých let věnovali členové Sboru požární ochrany v Račicích mnoho času zejména práci s mládeží a výcviku dorostu, což se odrazilo i na jejich výsledcích. Samozřejmě, že nechyběly ani zásahy u požárů. Mezi ty největší patřil v roce 1987 požár lesních bytovek v Račicích a v roce 1989 propuknuvší požár hospodářské budovy pana Preise ve Žlebě. Zasahovat při velkých požárech však museli račičtí hasiči i v následujícím desetiletí. V roce 1991 hořel rodinný domek čp. 41 a v roce 1998 se ocitla v plamenech budova dětského tábora v Rakoveckém údolí. Celkově však na konci osmdesátých let začala činnost račických hasičů stagnovat. Příčinou byl odchod mladých požárníků do města a postupné úmrtí nejaktivnějších z nich.
K dalšímu zkvalitnění a prohloubení požárnické činnosti došlo počátkem devadesátých let 20. století. Jejím výsledkem byly velké oslavy 100. výročí založení požárního sboru. Konaly se v červenci 1991 na hřišti Na Podhoře za účasti hasičů z celého vyškovského okresu. Četnému přihlížejícímu publiku byly předvedeny různé způsoby hašení požárů včetně stříkání pěny z automobilu. U příležitosti oslav byly uděleny zlaté medaile za zásluhy a věrnost hasičskému hnutí Leonardu Šebelovi staršímu, Svatopluku Ryšánkovi a Jaroslavu Štěpánovi. V tomto roce měla organizace 24 členů.
V magickém roce 2000 měl sbor 18 členů. V jeho čele stál jako předseda Jaroslav Štěpán, který uvedenou funkci vykonával nepřetržitě od roku 1987. Funkci pokladníka zastával Jan Kala, jednatele Lubomír Pospíšil, velitele Antonín Hloušek st., jako řidič a strojník působil v zásahové jednotce Antonín Kubíček.
Důležitým mezníkem pro další činnost sboru se stal rok 2003, kdy po delší přetržce opět zahájilo svou činnost sportovní družstvo mladých hasičů, jehož členy se stali: Lukáš Kučera, Antonín Hloušk ml., Ivo Svoboda, Milan Sedlák, Aleš Dias, Jaromír Trnka, Martin Spisar, Pavel Stryja a Libor Horák.
V roce 2004 se členové SDH účastnili i několika složitějších zásahů, z nichž za zmínku stojí zajišťování ropných látek při dopravní nehodě u rybníka Valcha, čerpání vody z výkopu při opravě hráze rybníčku Srdíčko pod zámkem a při požáru odpadu v objektu pily Bourák v prostoru družstva. Bohatý na zásahy byl také rok 2005, kdy členové jednotky zasahovali celkem 11x, z toho: 3x při požárech (v Rakoveckém údolí, při požáru lesa u rybníka a kůlny v Račicích), 7x při čerpání vody ze studní, fotbalového hřiště a zatopených sklepních prostor několika rodinných domků. Jedenkráte prováděli požární asistenci při záplavách v Pístovicích.
K dalším významným změnám došlo v průběhu roku 2006. Odstartovala je výroční členská schůze, která se konala 29. ledna v krásném prostředí račického zámku. Jejím nejdůležitějším bodem byla volba nového vedení SDH, do jehož čela byla poprvé v historii sboru postavena žena Mgr. Libuše Hloušková. Dalšími členy výboru se stali: velitel zásahové jednotky Antonín Hloušek st., vedoucí mládeže a velitel soutěžního družstva Antonín Hloušek ml., pokladník a místostarosta Ing. Zdeněk Stryja, jednatel Lubomír Pospíšil, který zároveň pracoval již třetí volební období ve výboru Okresního sdružení hasičů ve Vyškově, hospodář Jan Kala, strojník a člen výboru Antonín Kubíček, referent MTZ Lukáš Kučera. Na výroční členské schůzi došlo také k oficiálnímu rozloučení s dlouholetým starostou račických hasičů Jaroslavem Štěpánem, který se své milované hasičině věnoval od roku 1948. V tomto roce (2006) byla zahájena také obměna staré a již nevyhovující hasičské techniky. Stařičký Robur byl prodán soukromému sběrateli a nahrazen mnohem modernějším automobilem DA 12 AVIA A 30, který račičtí hasiči koupili za 30 tisíc korun od jednotky dobrovolných hasičů z Železné u Berouna, s nimiž byla v tomto roce navázána velmi úzká a přátelská spolupráce. Ta byla v červnu 2006 stvrzena návštěvou račické SDH v Železné a členů SDH Železná v září téhož roku v Račicích, kde se zúčastnili vzpomínkové akce pořádané u příležitosti 115. výročí založení račického sboru dobrovolných hasičů, na které proběhl první ročník soutěží v požárním útoku o pohár starostky obce a štafeta jednotlivců. V tomto roce se současně činnost sboru rozšířila o další aktivity a činnosti, jako bylo zapojení do okresních hasičských soutěží, pomoc obecnímu úřadu, spolupráce s mateřskou školou, pro jejíž malé školáčky připravili hasiči v průběhu roku pod vedením velitele soutěžního družstva Antonína Hlouška ml. ukázky ze zásahové činnosti, různé soutěže a seznámili je s hasičskou požární technikou. Automobil DA 12 Avia A 30 sloužil spolehlivě svému účelu do roku 2008, kdy byl nahrazen modernějším typem A 31, který byl račickým hasičům darován Ing. Václavem Hanákem z podniku Rostex Vyškov. V tomto i následujícím roce současně došlo k dalšímu dovybavení sboru hasičskou technikou, jejíž nejdůležitější část mimo zásahového vozidla DA 12 AVIA A 31 tvořila přenosná stříkačka PS 12, elektrocentrála Heron EGM 30 AVR s příslušenstvím, zařízení na likvidaci úniku ropných produktů, kolové čerpadlo, dýchací přístroje Saturn S 71, zásahové přílby Kalisz, motorová pila Stihl MS 441 W, vozidlová radiostanice Motorola, zásahové obleky značky Fireguard a Bushfire a zásahová obuv značky Zeman a Špeciál.
Spolu s technikou došlo také na rekonstrukci tolik potřebného hasičského zázemí. Koncem roku 2006 byla vypovězena nájemní smlouva o používání hasičské zbrojnice ke komerčním účelům a v březnu 2007 byly zahájeny rozsáhlé práce na úpravě vnitřních prostor hasičárny, které byly ukončeny v polovině prosince slavnostním předáním hasičky jejím členům, což po mnoha letech znovu umožnilo využívat všechny prostory zbrojnice pro hasičské účely. Než se tak stalo, bylo třeba provést rozsáhlou rekonstrukci vnitřních prostor celého objektu. Nejobtížnější bylo vybudování do té doby zcela neexistujícího sociálního zařízení, rekonstrukce šaten, revize elektroinstalace, výměna dveří a oken a vybudování zbrusu nové vodovodní a kanalizační přípojky. Součástí rekonstrukce objektu bylo také položení nové dlažby, zateplení stropů, obložení sociálního zařízení a vymalování všech prostor zbrojnice. Většina prací byla prováděna svépomocně nebo za přispění sponzorů, čímž bylo obecnímu úřadu, pod jehož správu hasiči svou činností spadají, ušetřeno velké množství finančních prostředků, které tak mohly být využity k jiným účelům. Členové sboru odpracovali při rekonstrukci hasičky 829 brigádnických hodin. Z nich nejvíce velitel Antonín Hloušek starší.
Nejvýznamnější reprezentační akcí roku 2008 pak byla červnová účast račické zásahové jednotky na velkých oslavách 140. výročí založení sboru dobrovolných hasičů ve městě Vyškově (6. 6. 2008). Račickým hasičům zde připadl jeden z nejdůležitějších úkolů. Po celý den předváděli v historických uniformách ukázky hašení požárů nejrůznějšími historickými zařízeními a technikami. Nejdříve se vydali převlečeni do dobových uniforem zdolat za pomoci koňské stříkačky z přelomu 19. a 20. století simulovaný požár, poté následovala ukázka zásahu s automobilovou stříkačkou z 30. let minulého století, a potom zásah s dopravním automobilem T805, který jezdil pomáhat hasit požáry před 50 léty. Vše završili ukázkou současného požárního útoku. Když pak v pozdním odpoledni vypukl simulovaný požár v archivu věže vyškovské radnice, přetransformovali se do postav pracovníků úřadu, kterým oheň odřízl cestu k útěku z ohroženého pracoviště, a předvedli početnému přihlížejícímu publiku záchranu uvězněných osob pomocí skluzu tzv. rukávem z okna radnice, za což byli odměněni mohutným potleskem. O tom, že to Račickým v dobových uniformách opravdu slušelo, svědčí i ten fakt, že se s nimi nechal na památku vyfotografovat i tehdejší starosta města Vyškova RNDr. Petr Hájek. Krásnou tečkou za kalendářním rokem 2008 pak byl velký ohňostroj, který členové sboru připravili pro račické občany 31. prosince na autobusové zastávce.
Úspěšná a mnohostranná činnost probíhala v SDH i v letech následujících.V roce 2009 zakoupil račický sbor od hasičů z Postoloprt za 85 000 Kč cisternovou automobilovou stříkačku CAS 32 Tatra 148, kterou začal v červenci následujícího roku vlastními silami repasovat. I v tomto roce pokračovalo zlepšování protipožárního vybavení a techniky. Avia A 31 byla opatřena ochranným rámem, radiostanicí a novou světelnou rampou, zásahová jednotka obdržela od ministerstva vnitra 7 zásahových kompletů Deva bush fire a 8 párů zásahové obuvi značky Špeciál.
Velmi pestrá byla také činnost s mládeží, která se díky svým vedoucím účastnila celé řady různých akcí. V roce 2010 se podařilo úspěšně rozvinout také práci s předškolními dětmi, které pravidelně navštěvují hasičskou přípravku. Samozřejmě, že ani v tomto roce nechybělo několik zásahových akcí. Vedle častého odstraňování padlých stromů z vozovek a čerpání vody ze zatopených sklepních prostor nechyběla ani několikerá likvidace nebezpečného hmyzu, likvidace látek nebezpečných životnímu prostředí a čištění ucpané kanalizace v zámecké parku a ucpaného stavidla rybníka v Račicích. Během roku jednotka zasahovala celkem devatenáctkrát.
Velmi zajímavou akcí roku 2010 byla květnová účast členů sboru na úspěšném pokusu o zápis do Guinnesovy knihy rekordů v dálkové dopravě vody. Akci organizoval Sbor dobrovolných hasičů z Nových Dvorů u Žďáru nad Sázavou. Voda byla dopravována hadicemi v délce 63,46 kilometrů s převýšením pět set jedenačtyřicet metrů a účastnilo se jí 288 požárních sborů z celé republiky o celkovém počtu 2 592 hasičů.
Konec roku 2010 patřil zhotovení zbrusu nové střechy na hasičské zbrojnici a závěrečnému silvestrovskému ohňostroji. Všechny práce na výměně střechy probíhaly opět svépomocí, takže díky tomu ušetřili členové sboru obecnímu úřadu, který je majitelem budovy a na opravě se podílel dodáním stavebního materiálu, opět nemalé finanční prostředky.
V roce 2010 byl SDH Račice veden výborem v následující složení: Mgr. Libuše Hloušková (starostka), Ing. Zdeněk Stryja (náměstek starosty a hospodář), Antonín Hloušek st. (velitel), Antonín Hloušek ml. (zástupce velitele), Petr Štěpán (strojník), Lubomír Pospíšil (jednatel), Aleš Dias (vedoucí mládeže a předseda KRR), Stanislav Šebesta (referent MTZ a revizor), Lubomír Štěpán (člen výboru) a Jaromír Trnka (člen KRR). Ve funkci kronikáře ve sboru působila PhDr. Dagmar Stryjová.
V tomto roce disponovala zásahová jednotka dvěma hasičskými vozidly, a to cisternou CAS 32 TATRA 148 pořízenou v roce 2009 a dopravním automobilem DA 12 AVIA A 31 určeným k přepravě požárního družstva a prostředků potřebných k provedení zásahu. Vozidlo je vybaveno požární stříkačkou PS 12, vodním čerpadlem HONDA WB 30 XT, elektrocentálou HERON 2,8 kW s příslušenstvím, motorovou pilou značky STIHL MS 441 W, pěti kusy DT Saturn S7 a vozovou radiostanicí Motorola GM 360 a ruční CP 040. Jednotka dále využívá také přívěs PPS 12, který získala v roce 2005 převodem od HZS Vyškov. Členové sboru jsou vybaveni zásahovými obleky Fireguard a Bushfire, přilbami Kalisz ZS-03 a obuví značky Zeman a Špeciál.
V současné době je v centru pozornosti račických hasičů vedle pravidelného prověřování akceschopnosti jednotky, výchovy nových následovníků z řad mládeže a účasti na okrskových školeních a aktivech, směřujících ke zvýšení odborností členů, také pořádání přitažlivějších akcí, jako je účast na soutěžích spřátelených hasičkých jednot v Železné u Berouna a v Račicích nad Trotinou, výlety po hradech a zámcích České republiky, návštěva veletrhu Pyros na brněnském výstavišti, HZS na Letišti v Brně, víkendové pobyty v přírodě, účast na okresních soutěžích v požárním útoku a na dalších zajímavých akcích, jejichž hlavním cílem je vedle dobré zábavy také udržení a rozšíření stávající členské základny, která k 1. 1. 2014 čítala 42 členů, z nichž bylo 20 mužů, 3 ženy, 13 školáků a 6 předškoláků. Od roku 2013 je jednotka zařazena do zásahové kategorie č. 3.
Z knihy PhDr. Dagmar Stryjové
Městys Račice – historie a současnost
110. výročí SDH Pístovice
Sbor dobrovolných hasičů byl v Pístovicích založen 14. února 1904 na schůzce několika místních nadšenců v místním hostinci, kde byly projednány a přijaty stanovy spolku o 28 bodech, jejichž originál se dochoval až do dnešních dnů. V úvodu stanov se pravilo: „Účelem jednoty jest spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně a jiné živelní pohromě, aby zachráněn byl život a majetek občanů.“ Následující den byl dokument předán ke schválení obecnímu výboru a 2. března 1904 jej schválilo také brněnské c. k. místodržitelství. Ve schvalovací doložce se pravilo: „Založení tohoto spolku dle obsahu předstojících stanov se ve smyslu paragrafu 9 zákona ze dne 15. listopadu 1867 ř. z. č. 134 osvědčuje.“
Zakládajících členů bylo šest: Martin Králíček, František Jurůj, František Jura, Jan Jeřábek, Jiří Mikulášek a Pavel Ambros. Záhy se však jednotka rozrostla na téměř 30 členů. O počátečním období její činnosti toho však mnoho nevíme, protože jednatelské zápisy, ani další písemnosti se až do dnešních dnů nedochovaly. Dá se však předpokládat, že Pístovičtí vyvíjeli obdobnou činnost, jako další hasičské sbory v okolí. Tj. zasahovali při ohních a živelných pohromách, podíleli se na společenských a kulturních akcích a pravidelně se zúčastňovali hasičských cvičení. Spolu s tím, jak se postupně měnil název sboru, měnil se i jeho znak. Zpočátku to byl žebřík s háky, později zkřížené sekyrky a nakonec sekyrky a ratolest. Přílba byla nahoře ozdobena zlatým kohoutem. Z několika málo dalších informací víme, že v roce 1907 byla zakoupena za 5000 korun ruční pojízdná stříkačka tzv. hydrofór, která je dodnes funkční. V roce 1935 ji nahradila modernější motorová stříkačka PS 8. V současné době používá zásahová jednotka vozidlo Škoda 706 RTHP CAS25.
Co se týká další historie sboru, ta začíná být poměrně dobře zdokumentována od 1. ledna 1939, kdy se ujal vedení zápisů v jednatelské knize pan Zabloudil. Díky němu se dovídáme podrobnosti o veškeré tehdejší hasičské činnosti. Čteme zde nejen o úspěšných zásazích, ale i o problémech, se kterými se hasiči v té době museli potýkat. Vedle hašení požárů, jichž se jednotka spolu s dalšími hasičskými sbory z okolí účastnila, se její členové až do roku 1958, kdy byla v obci provedena regulace potoka Rakovce, téměř každý rok pravidelně podíleli na záchranných akcích při povodních z jarního tání, kdy čerpali vodu ze zatopených sklepů a odstraňovali naplavený odpad z potoka, který znemožňoval odtok vody do rybníka.
Bohatá byla v minulosti také činnost kulturní, jako byly taneční zábavy, zahradní slavnosti, sportovní akce, byly pořádány slavné dožínky, konaly se zde župní sjezdy, byly půjčovány národní kroje k různým oslavám apod. Hasiči se v hojném počtu podíleli na brigádnické činnosti při různých akcích, jako byla např. meliorace potoka, stavba místního rozhlasu, kravínu JZD v Račicích apod. Od roku 1963 byla jejich činnost rozšířena ještě o pořádání různých zájezdů po zajímavých místech naší republiky, ke kterým přibyly koncem 20. století i zájezdy do zahraničí. Členové sboru tak měli možnost blíže poznat např. památník Jana Žižky z Trocnova, Hasičské muzeum v Přibyslavi, Babiččino údolí, Adršpašské skály, zámek Červenou Lhotu, Sezimovo Ústí a jiná zajímavá místa naší republiky. V zahraničí navštívili hlavní město Rakouska Vídeň, v Polsku se stal hlavním cílem jejich cesty koncentrační tábor Osvětim a královské město Krakov, apod.
V současné době (2014) je pístovický sbor součástí okrsku Drnovice, společně s jehož členy se podílí na realizaci řady zajímavých akcí, jako jsou např. námětová cvičení se stroji a vodou, různé okrskové soutěže mužů, žen i dětí a samozřejmě především přímé zásahy při život ohrožujících událostech. Zcela zvláštní kapitolu pak v činnosti sboru tvoří již po několik desetiletí bez přerušení pořádané okresní závody mladých hasičů Plamen, u jejichž zrodu stál v roce 1978 dlouholetý člen sboru František Burián. V roce 2014 mělo SDH Pístovice 31 dospělých a 15 mladých hasičů. V čele sboru stojí František Burian, vedoucím mládeže je Tomáš Rozehnal.
V sobotu 26. července 2014 odpoledne si sbor připomenul 110. výročí svého založení. V bohatém programu, který si pístovičtí hasiči za tím účelem pro své členy, pozvané hosty i početné přihlížející publikum připravili, byla řada zajímavých hasičských aktivit a činností. Po úvodní části, během níž byly aktivním členům jednotky předány pamětní medaile a hasičská vyznamenání, byl všem přítomným představen nový hasičský znak vycházející z dlouhé a bohaté historie sboru. V další části programu se představil malý hasičský potěr z Pístovic v požárním útoku, členové SDH Račice předvedli ukázku vyprošťování zraněné osoby z havarovaného automobilu a drnovičtí hasiči zase likvidaci požáru hořícího osobního automobilu. Při zásahových ukázkách samozřejmě nesmělo chybět ani domácí družstvo SDH, které na úplný závěr oficiální části slavností předvedlo oblečené do dobových uniforem ukázku požárního útoku se starou hasičskou technikou. Vedle dospělých diváků si však během slavnostního odpoledne přišlo na své i početné dětské publikum. Po celou dobu konání akce totiž nechyběly ani různé atrakce pro děti, z nichž se největší pozornosti těšila cesta pohádkovým lesem a malování barvičkami na tvář. Největším zážitkem pak pro malé diváky bylo závěrečné brouzdání hasící pěnou připomínající čerstvě napadaný sníh. A tak nezbývá, než pískovickým hasičům popřát do dalších 110 let mnoho úspěchů.
Rybářské sdružení Srdíčko
Rybářské sdružení Srdíčko je spolek rybářů, kteří mají trvalý pobyt v Račicích a Pístovicích. V době svého vzniku v roce 2010 mělo sdružení 14 členů, k nimž následujícího roku přibyli 2 nově registrovaní. Předsedou sdružení se stal Ing. Radim Gryc, správci rybníčka Oldřich Konečný a M. Benc. Sdružení bylo založeno 12. června 2010, kdy byla uzavřena s obecním úřadem smlouva o vzniku sdružení a o výpůjčce obecního rybníka za účelem sportovního rybaření, zlepšování jeho okolí a zachovávání ochrany vzácných druhů živočichů a rostlin. Podmínkou členství ve sdružení je platný rybářský lístek, zaplacení členských příspěvků u MRS i v místní organizaci a trvalé bydliště v obci. Sportovní rybolov byl zahájen 3. července 2010.
V zakládací listině sdružení je uvedeno: „Účelem sdružení je užívání pozemků par. č. 75 vodní plocha o výměře 2261 m2 a par.č. 76/1 ostatní plocha o výměře 3886 m2 se zaměřením na zachování přirozeného stavu druhů živočichů a rostlin, zejména biologickému oživení této krajiny, zachování vzácné fauny, především škeblí rybničních, raků, vzácných ryb, žab a ostatních vzácných živočichů. Dále se členové budou starat o pořádek na tomto pozemku, upravovat a opravovat případně vzniklé škody.“
První zarybnění bylo provedeno na náklady obce, druhé provedli členové sdružení sami. Zarybnění bylo provedeno vysazením kaprů a amurů o délce 50 a 65 cm. Zarybnění nebylo zpočátku úspěšné, protože docházelo k velkému úhynu ryb. Od roku 2011 se zde však rybám začalo velmi dobře dařit a v současné době nedochází téměř k žádným úhynům.
Nedílnou součástí sdružení je i brigádnická činnost, která je zaměřena hlavně na odstraňování náletového porostu, sečení trávy, čištění vodní plochy, udržování pořádku, provádění nátěrů zábradlí, laviček a drobné opravy. Povolenky pro jiné rybáře se neprodávají.
Koncem roku 2013 se v rybníce nacházelo také několik druhů vzácných živočichů, např. raci, čolci a škeble. V polovině roku 2014 však musel být rybník po předchozí dvojí neúspěšné opravě hráze kvůli průsaku vody znovu vypuštěn.
Komunistická strana Čech a Moravy
Počátky vzniku KSČM jsou v Račicích spojeny s hnutím zemědělských dělníků račického velkostatku za zlepšení jejich životních a pracovních podmínek. U zrodu organizace v té době stáli E. Trnavský, K. Kalousek a V. Zachrla. O tom, že mezi dělníky požívali poměrně velké důvěry, svědčí např. obecní volby v roce 1928, kdy komunističtí kandidáti získali 102 hlasů, čímž se stali druhou nejsilnější stranou v obci.
V době okupace pracovala v Račicích ilegální stranická buňka pod vedením V. Zachrly a E. Trnavského, jejíž členové činnost stranické organizace po osvobození Račic v obci obnovili. Ustavující schůze se konala 21. května 1945 za účasti 25 členů. Jejím prvním předsedou se stal Eduard Trnavský, dalšími členy výboru byli Václav Zachrla, Bedřich Luska, Richard Res, Tomáš Streit a Karel Kummer. Do konce roku 1945 vzrostl počet členů na 85.
V roce 1946 se stal novým předsedou stranické organizace Josef Hejda. Do výboru přišli noví členové a organizace KSČ se s 90 členy stala nejsilnější politickou stranou v obci. Josef Hejda stál v jejím čele do roku 1949, kdy ho vystřídal ve funkci Martin Gottvald, který poté vedl stranu do roku 1952, kdy se ujal na rok předsednické funkce Ferdinand Slaný.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se v centu pozornosti členů KSČ stalo založení zemědělského družstva a rozšiřování členské základny. V letech 1953 až 1955 řídil organizaci Ludvík Kylián, od roku 1956 stál v jejím čele opět Ferdinand Slaný. V letech 1957 až 1958 byla předsedkyní KSČ Blažena Vágnerová, v následujících dvou letech Ludvík Vymazal a v letech 1961 až 1963 Zdeněk Kulhavý. Poté, co byly v roce 1960 sloučeny Račice s Pístovicemi v jednu obec, došlo v roce 1964 také ke sloučení jejich stranických organizací v jednu ZO, jejímž předsedou se stal František Kalousek z Pístovic. V roce 1965 od něj převzal štafetu Ludvík Kylián. Od roku 1967 byl dva roky předsedou KSČ Ferdinand Slaný a v době tzv. pražského jara (1968 a 1969) Otto Ševčík z Pístovic.
V roce 1970 došlo k opětovnému rozdělení organizace na dvě. V Račicích se stal jejím předsedou Josef Hejda a po jeho zvolení předsedou MNV se v roce 1971 ujal předsednické funkce Karel Gryc. Organizaci vedl až do své smrti v roce 1976. Po něm se v předsednické funkci vystřídali: Václav Koutný (1976 - 1981), Miloslav Zouhar (1981 - 1984), Ing. V. Jedlička (1984 - 1985) a Pavel Vysoudil (1985 – 1990). Po revoluci 1989 stál v jejím čele PaedDr. Jan Holý (1990 – 2010). Po jeho smrti 11. 10. 2010 se stal novým předsedou znovu Pavel Vysoudil, který organizaci vede doposud. V současné době má 7 členů.
Z knihy PhDr. Dagmar Stryjové
Městys Račice – historie a současnost
Církev československá husitská
Sbor Páně Československé církve husistské
Sbor byl v Račicích založen 17. dubna 1921, kdy se z popudu řídícího učitele Aloise Mergenthala a několika jeho přátel konala v hotelu Střelec ustavující schůze Církve československé, jíž se jako duchovní účastnil brněnský člen této církve bratr Alois Ševčík. Na schůzi bylo přítomno přes 200 obyvatel z Račic a Pístovic, z nichž se po přednášce věnované křesťanskému poselství této církve modernímu člověku přihlásilo 180 obyvatel do jejích řad. Na schůzi byla zvolena také první Rada starších, jejímž předsedou se stal Osvald Souček, jednatelem řídící učitel Alois Mergenthal, pokladníkem Josef Raška, hospodářem Tomáš Gryc a členy výboru Tomáš Jeřábek a Kristian Novotný. Revizí účtů byli pověřeni Antonín Kouřil a Franšek Sedlák.
První bohoslužby se konaly pod vedením brněnského duchovního Aloise Ševčíka 15. srpna 1921 v odpoledních hodinách na městečku pod lipami. V roce 1922 byla získána bohoslužebná místnost úpravou části prostor staré školy, v nichž se po postavení nové školní budovy nevyučovalo. Zpočátku byly bohoslužby v Račicích konány pouze 4 až 6x do roka o velkých svátcích. Do září 1925 zde postupně vykonávali všeobecné církevní obřady, bohoslužby, křty, svatby a pohřby členové brněnské duchovní správy Ondřej Habán, Alois Ševčík, prof. Karel Háňava, Karel Pavlík, Bohuslav Šubrt a Kauer.
1. září 1925 byl ustanoven do Vyškova pro pravidelné vykonávání církevních bohoslužeb jáhen-katecheta Jaroslav Vendolský, který poté až do července 1926 vykonával v Račicích pravidelné bohoslužby a pravidelně také vyučoval děti v račické škole československému náboženství. Církevní obřady probíhaly od této chvíle v Račicích pravidelně až do roku 1975, kdy bylo konání bohoslužeb ve staré školní budově zakázáno a věřící museli dojíždět do Vyškova.
Uvedený stav trval do roku 2001, kdy bylo konání bohoslužeb Církve československé husitské (přídomek husitská přijala Církev československá v roce 1971) v Račicích znovu obnoveno. Za tím účelem propůjčil obecní úřad věřícím nevyužívanou místnost nad obecními garážemi nedaleko středu obce u bývalé fary. Aby zde mohly být bohoslužby pravidelně konány, bylo do místnosti vybudováno schodiště, ze sousedního Ruprechtova byl přivezen nevyužívaný oltář, opatřeny varhany a další potřebné věci. Ke slavnostnímu otevření Sboru Páně v Račicích pak došlo poslední srpnovou neděli roku 2002.
V roce 2010, kdy si zdejší sbor připomenul 90. výročí svého založení, byl do modlitebny instalován oltářní obraz Poslední večeře Páně. U příležitosti 10. výročí znovuobnovení bohoslužeb v Račicích byla modlitebna vybavena novými židlemi, v roce 2013 přibyla křtitelnice a série obrazů, jejichž námětem je setkávání lidí s Ježíšem. Jejich autory jsou bratři Mackovi z Blanska. Tím se modlitebna stala krásným a příjemným duchovním místem pro všechny věřící. Koncem roku 2013 byl k jubileu 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu umístěn na stěnu sboru také Cyrilometodějský kříž.
O významném postavení sboru svědčí i ten fakt, že 19. května 2013 zavítal krátce po svém zvolení do Račic i nově zvolený biskup Církve československé husitské bratr Juraj. Po slavnostním biřmování v Blansku a vysvěcení nových církevních obrazů ve Vyškově se tak Račice staly třetím Sborem Páně, který biskup Juraj ve své nové kněžské funkci navštívil.
V průběhu téměř stoleté existence Církve československé husitské v Račicích se zde jako duchovní postupně vystřídali: Alois Tregler, Karel Pavlinec, Vladimír Nermut, Augustin Júngling, Bohuslav Pavlíček, Václav Váňa, Ladislav Kopecký, Ladislav Hradil, Zdeňka Rydvalová, Petra Vítková, Jana Chaloupková, Alan Leier. V současné době zde od roku 2001 vykonává kněžský úřad již druhé desetiletí farář Martin Kopecký, který je velmi potěšen tím, že ve zdejší modlitebně se bez rozdílu vyznání setkávají jak husité, tak i katolíci.
Z knihy PhDr. Dagmar Stryjové
Městys Račice, historie a současnost
Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I Bc. David Viktorin 2014 - 2018
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2020 - chráněno autorským právem