Přírodní parky

« Zpět

Pro zobrazení článku klikněte na název, stejným postupem článek zavřete.

Přírodní park Rakovecké údolí



Nedaleko Račic se táhne v délce několika kilometrů Rakovecké údolí, které dostalo své jméno podle potoka Rakovce, který tu pramení a protéká. Patří k největším a nejkrásnějším údolím na Vyškovsku i celé Drahanské vrchovině, proto bylo prohlášeno vyhláškou Okresního národního výboru ve Vyškově č. 10/13 ze dne 1. ledna 1978 klidovou oblastí, která přešla s účinností zákona č. 114/92 Sb. do kategorie přírodní park. Zaujímá plochu 1 270 ha a mimo katastru Račic zaujímá ještě část katastrálních území obcí Ruprechtov a Ježkovice. Přístupové cesty jsou označeny tabulemi se státním znakem a poučením o pravidlech chování v této oblasti. Údolí zahrnuje i vyhlášenou Chráněnou studijní plochu v katastrálním území Jedovnic. Klidovou oblastí vede naučná stezka, na které je umístěno 10 panelů rozmístěných na trase dlouhé 7 km. První panel je umístěn u parkoviště za pomníčkem připomínajícím seskok ruské organizátorské skupiny Jermak na podzim 1944. Symbolem naučné stezky je květ upolínu evropského, o kterém kdysi Karel Čapek napsal: „Urozený, vysoký, bledá, trochu vyčerpaná žluť kulovitých květů, příliš vznešených, aby se někdy rozevřely docela. Jen taktak je pootevřít, aby vydechly slabou vůni. A kdyby jich byla plná louka, budou to stále jen jedinci – to už je taková aristokracie.“

Údolí není široké. Po obou stranách je vroubeno lesnatými kopci, které místy sestupují až k cestě, jako třeba Pod Beštánkou. V přírodním parku se vyskytují mokřady, které jsou jedinou lokalitou nálezu bledule jarní (leucojum vernum) na Vyškovsku. Společně s tímto druhem se v okolních olšinách a jasanovitých porostech vyskytují i další přísně chráněné druhy rostlin, jako je lýkovec jedovatý či lilie zlatohlavá. Mokřadní louky dále hostí např. mizející prstnatec májový, bradáček vejčitý, violku bahenní, upolín evropský, všivec bahenní, mečík střechovitý či dnes již téměř úplně vymizelý kosatec sibiřský. V porostu můžeme spatřit i bažanku vytrvalou, vrbinu penízkovou, plícník tmavý, netýkavku nedůtklivou či česnek medvědí, na světlých prostranstvích je častá chráněná prvosenka vyšší.

Louky, vlnící se v létě v poryvech větru jako pestrobarevný koberec, jsou krásné v každé roční době. V zimě jsou zaváty bělostným příkrovem sněhu, po němž se rozpustile prohánějí šedivé stíny vysoké modré oblohy. Hluboké ticho, které zde v tuto roční dobu panuje, neruší ani bublání potůčku, většinou zamrzlého. Jen tu a tam se ozve ostrý křik káněte či poštolky. Život se tu začíná probouzet teprve až v předjaří. Dříve klidný rakovecký potůček se tu a tam, obohacen o tající sníh, vylévá z nízkého koryta a vytváří mokřady, v nichž se jako nádherný šperk zalesknou alabastrové hlavičky již zmíněných bílých zvonečků bledule jarní ozdobené žlutými špičkami. Ze strání se ozývá pronikavé pískání brhlíka. Rezavá, mrazy spálená, tráva, postupně vytváří zelenavý koberec plný květů, nad nímž ční vysoko do dálky zářící žluté „bumbilky“ upolínu. V době senoseče oživne jindy tiché údolí bzukotem strojů sekajících trávu a o prázdninách veselým hlaholem dětí, cyklistů a turistů. Na podzim, když se lesy odívají do zlatohnědého hávu, září celé údolí zlatem a purpurem. A kdo miluje romantiku, může si sem zajít v noci v době jelení říje. Nemusí být bázlivý, a přesto mu srdce poklesne hodně nízko, když v blízkosti zatroubí paroháč.

Údolí se táhne tři hodiny cesty až k jedovnickým rybníkům Budkovanu a Olšovci. Je lemováno rozkošnými zákoutími, romantickými přírodními útvary a tajuplnými lesy opředenými bájnými zkazkami a strašidelnými historkami.

Z knihy PhDr. Dagmar Stryjové Městys Račice – historie a současnost

Dále čtěte:

O pokladu ukrytém Na Dalekých



V romantickém údolí potoka Rakovce se na rozhraní tří bývalých panství holštejnského, račického a zábrdovického zvedá menší terénní vyvýšenina porostlá vzrostlými smrky a sosnami. Při pozorném povrchovém průzkumu je možno objevit nepatrné obrysy dvou menších obdélníkových staveb. Uprostřed jedné z nich se nachází trychtýřovitá, jeden a půl metru hluboká, šachta. Prý ji kdysi dávno vykopali hledači pokladu, který má být v oněch místech ukryt. Místu se proto říká U Pokladu, nebo U Peněz. Pověst, která se k onomu pahorku váže, je v různých obměnách tradována lidmi z Račic, Ruprechtova, Podomí, Bukovinky a Bukoviny. Velmi poutavě ji v roce 1976 zachytil Jaromír Gryc, narozený roku 1898 v Ruprechtově. Prý ji často slýchal vyprávět od svého otce Antonína, narozeného roku 1852 tamtéž.

„Jednou v létě se za jasné měsíčné noci vypravili tři račičtí chasníci hledat Na Daleké poklad. Od potulného vandrovního se totiž dověděli, že tam kdysi dávno bývala vesnice, v níž bydlel bohatý, ale tuze lakomý kovář. Všechny peníze, které vydělal, ukrýval v železné truhlici, kterou měl uschovanou v kupě dřevěného uhlí za kovárnou. V dobách husitských válek, kdy krajem táhla vojska obou znepřátelených stran, zamířil houfec žoldnéřů olomouckého biskupa Jana Železného také k hradu Račice, aby se pomstil majiteli panství za jeho sympatie s husity. Obyvatelé okolních vsí před nimi houfně prchali do lesů. Spolu s nimi hledal úkryt pod ochrannými větvemi lesních velikánů i lakomý kovář z Dalekých. Před tím však ještě zakopal truhlici i s jejím drahocenným obsahem v sadu za kovárnou. Když válečné nebezpečí pominulo a lidé se znovu začali vracet do svých sídel a vydrancovaných domovů, kovárna i ves Na Dalekých zůstaly opuštěné. Stavení pustla a postupně se měnila v ruiny. Časem se úplně zapomnělo, že tu kdysi bývala chudičká, ale kvetoucí vesnička.



Jedenkráte zavítal do Račic ošumělý pocestný, který si přál ukázat cestu do vsi Na Dalekých. O místě, kterému se říkalo Na Dalekých, místní věděli. Ale to, že by tam někdy bývala i stejnojmenná vesnice, to bylo pro všechny opravdovou novinkou. Proto se snažili přimět neznámého cizince, aby jim prozradil, proč tak usilovně hledá právě tuto neexistující vesnici. A když se stále zdráhal pravý důvod své návštěvy prozradit, pozvali ho dva místní chasníci do hostince U Jelena, kde jim pocestný nakonec pod vlivem dobrého trunečku pravý důvod své návštěvy přece jen prozradil. Jeden z jeho předků prý kdysi dávno vlastnil v oné vesnici kovárnu, na jejíž zahradě zakopal truhlu plnou zlaťáků. Když boje mezi husity a jejich nepřáteli ustaly a biskupovo vojsko z kraje odtáhlo, se již domů pro ukrytý poklad nevrátil, protože mezi tím byl zabit panskými žoldáky. Přežila pouze manželka s chlapečkem, kterým se podařilo zachránit. Ono tajemství se poté dědilo v kovářově rodině z otce na syna po celá desetiletí a vandrovní, který byl přímým potomkem onoho kováře, se nyní rozhodl ukrytý poklad najít a odvést ho s sebou do Rakous, kde si mezi tím jeho rodina našla nové přístřeší. Oba hoši na sebe mrkli, a poté cizince přesvědčili, že cestu do Račic vážil zbytečně. Když odešel, zverbovali další dva kamarády a společně s nimi se vydali Na Daleké za pokladem.

Po dvou hodinách chůze dorazili na místo. Jeden z chasníků vytáhl z ruksaku proutek a v naprostém tichu s ním začal chodit sem a tam po lukách. Když dorazil k malému kopečku ukrytému v hustých křovinách, proutek s sebou začal nepokojně škubat sem a tam. Chasník z toho usoudil, že je u cíle. Protože mluvit se při hledání pokladů nesmělo, mávl rukou na ostatní, aby za ním přiběhli. Prstem pak ukázal na místo s ukrytým pokladem a posuňkem vyzval kamarády, aby začali s kopáním. Když vykopali hlubokou jámu a již se začínalo zdát, že jsou u cíle, přihnala se z ničeho nic obrovská bouře s kroupami. Hrom zlověstně burácel po celém údolí, oblohu protínaly dlouhatánské ohnivé záblesky a pršelo tak silně, že celé okolí bylo rázem zaplaveno mohutnými řetězci vod. Račické chasníky však ono hrůzostrašné divadlo od jejich záměru nikterak neodradilo. Ba spíše naopak. Stalo se jen další pobídkou k tomu, aby ve svém úsilí nepolevovali a pilně kopali dál. Najednou jeden z nich narazil krumpáčem na cosi tvrdého. Brzy na to se mezi hlínou a kamením zablýsknul roh obrovské okované železné truhlice. I zaradovali se, že práce je konečně korunována úspěchem. Jejich nadšení však nemělo dlouhého trvání. Hluboké ticho totiž náhle přerušil příjezd černého kočáru taženého čtyřmi ohnivými vraníky. Dvířka kočáru se prudce otevřela a z jeho útrob vystoupili dva černě odění mužové. První držel v ruce silný provaz, druhý začal z nedaleko ležících kůlů stavět šibenici. Když byla stavba hotova, připevnil na ni první muž provaz a druhý křiknul hromovým hlasem na ustrašené kopáče: „Který z vás se zhoupne na šibenici jako první?“ Na svou otázku však odpověď nedostal. Chamtiví mladíci totiž rychle vyskočili z vyhloubené jámy ven. Odhodili těžké krumpáče a co jim nohy stačily, pelášili k domovu. Samozřejmě, že po onom strašidelném dobrodružství a běhu v prudkém dešti všichni onemocněli a byli hezky dlouho nemocní. A i když se nakonec přece jen uzdravili, jít hledat poklad Na Daleké se od této chvíle již nikdy více neodvážili.“

Z knížky PhDr. Dagmar Stryjové Pokog swaty u nas panug



Přírodní park Říčky



Rakovecké údolí však není jedinou klidovou přírodní oblastí vyskytující se na katastrálním území Račic. Další z nich jsou také Říčky, rozkládající se na rozhraní někdejších okresů Vyškov, Blansko a Brno-venkov. Jako klidová oblast byla uvedená lokalita zřízena vyhláškou Okresního národního výboru Vyškov č. 53/13 ze dne 13. 9. 1984. Také ona přešla s účinností zákona 114/92 Sb. do kategorie přírodní park. Stejně jako Rakovecké údolí i Říčky jsou na přístupových cestách vyznačeny tabulemi se státním znakem a základními informacemi o hodnotách území a poučením o chování návštěvníků v chráněné oblasti.

Důvodem zřízení přírodního parku Říčky je zachovalý komplex nivních luk kolem meandrujícího potoka Říčky se skupinami dřevin, tůněmi a mokřady obklopenými lesními prosty se zajímavými výhledy z vrcholků okolních kopců. V pramenné oblasti potoka Říčky se vyskytují trvalé, většinou ani v létě zcela nevysychající, tůně hostící unikátní společenstva. Vzhledem k velmi dobré kvalitě vody, skýtající podmínky pro život několika druhů obojživelníků, je zde možné vidět rosničky zelené, čolka obecného i horského, z rostlin se zde vyskytuje kosatec žlutý, velmi vzácně i kosatec sibiřský, raritou je výskyt masožravé bublinatky jižní, která svými měchýřkovitými pastmi loví vodní plankton. V tůních se vyvíjejí larvy vážek a možné je zde potkat i několik druhů vodních brouků, jako jsou např. potápníci, příkopníci a vírníci. V okolí potoka se vyskytují četné druhy vážek a motýlic. Na vlhčích místech aluviálních luk a mokřadech se můžeme setkat s blatouchem bahenním, upolínem evropským, prstnatcem májovým a velmi vzácně i s kruštíkem bahenním. V sušších místech roste prvosenka vyšší, kakost a na podzim se louky modrají koberci ocúnu jesenního. Z živočichů potkáváme na slunných místech slepýše křehkého či ještěrku obecnou, dále svižníky polní i písečné a celou řadu denních motýlů. Na vhodných místech se vyskytuje zmije jedovatá, mravkolev a různí střevlíkovití a tesaříkovití brouci. Ve stinných polohách pak můžeme nalézt bradáčka vejčitého, kruštík širolistý, z obojživelníků je běžný mlok skvrnitý. Lesním typem jsou stejně jako v Rakoveckém údolí bukové a dubové lesy. Na vrcholcích kopců lze nalézt některé teplomilnější druhy, jako medovník meduňkolistý, bělozářku větvitou, okrotici dlouholistou a červenou, podléšku, dymnivku, sasanku hajní a jiné rostliny.

Z knihy PhDr. Dagmar Stryjové Městys Račice – historie a současnost



Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I David Viktorin 2014 - 2017
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2017 - chráněno autorským právem