Pamětní deska baronu Mundymu

« Zpět

13. srpna 2017 byla odhalena u vchodu do krypty kostela sv. Vavřince v Drnovicích pamětní deska baronu Janu Mundymu, který je zde pohřben. Tato výrazná osobnost moravské historie se dostala do povědomí široké veřejnosti poté, co se stal správcem drnovické farnosti ThLic. Zbigniew Wawrovski. I po několikaletém působení v Drnovicích si živě vzpomíná na okamžik, kdy poprvé vstoupil do hrobky:



„Uvnitř krypty spočívaly čtyři rakve s ještě poměrně dobře čitelnými nápisy na štítcích. Ta nejvýše položená, patřící baronu Mundymu, byla na rozdíl od ostatních překryta jakýmsi provizorním plechovým krytem. Prý proto, že sem v minulosti několikrát vnikli zloději, kteří speciálně u Jana hledali cennosti. To se plně potvrdilo poté, co jsme plechové víko sundali. Uvnitř rakve spočívala kostra muže zahaleného do zbytků smutečního roucha, na níž byla v oblasti levé klopy patrná zřetelná stopa po záseku. Památka na okamžik, kdy ostří zlodějovy sekerky proniklo přes dřevěné víko do nebožtíkova těla. Inu, nejen pohřební komory faraonů, ale i venkovské krypty byly v minulosti hanobeny a vykrádány. Uvedený stav mne velmi trápil, a proto jsem se snažil uvést vše do původního stavu. Ochotného a obětavého pomocníka jsem v tomto směru nalezl v osobě místostarosty drnovického OU a předsedy místní Osvětové besedy pana Jiřího Dvořáka, který se o historii své rodné obce velmi živě zajímá. Díky němu a několika dalším drnovickým občanům se postupně podařilo hrobku zrestaurovat a dokonce opatřit i Mundyho znehodnocenou rakev novým, zlatě zdobeným víkem. Zatím poslední akcí byla instalace pamětní desky u vchodu do krypty. K jejímu slavnostnímu odhalení došlo letos v srpnu během tradiční svatovavřinecké pouti.“

Uvedenému aktu předcházela slavnostní mše svatá, které se spolu s místními občany zúčastnila také řada věřících z okolních obcí. O Mundyho osobnosti a jeho rodině pohovořil poté před nově odhalenou pamětní deskou místostarosta drnovického OU Jiří Dvořák:



„Svobodný pán Jan Mundy byl nejen úspěšným novodobým podnikatelem, ale také rytířem francouzského řádu čestné legie a členem moravských stavů. Narodil se 28. října 1798 v Brně v rodině známého textilního podnikatele Wilhelma Mundyho, který přišel na Moravu z Porýní jako chudý soukenický tovaryš, a díky své píli a vytrvalostí se záhy vypracoval na jednoho z nejzámožnějších brněnských podnikatelů. Jeho manufaktury vyráběly koncem 18. století celou jednou čtvrtinu brněnské textilní produkce. Byl majitelem panství Tišnov, Veveří, Říčany a Hvozdec a v roce 1789 získal od císaře Josefa II. i šlechtický titul a erb. V jeho šlépějích poté úspěšně pokračoval i syn Jan, kterému dnes odhalujeme na zdi našeho kostela pamětní desku.“
Z knížky Dagmar Stryjové „Městys Račice – historie a současnost“ se dovídáme, že základem Janových podnikatelských aktivit se stalo panství Račice, jehož součástí byly v té době také Drnovice. Mundy na něm zavedl vzorový chov ovcí, jejichž vlnu prodával brněnským přádelnám. Na světové výstavě v Paříži za ni dokonce obdržel zlatou medaili. V roce 1864 část panství s račickým zámkem, který před tím empírově přestavěl, prodal, a ponechal si pouze drnovický velkostatek, na němž zavedl velmi pokrokové způsoby hospodaření. Např. z 10 parních strojů, které se v té době na Vyškovsku vyskytovaly, jich bylo 6 právě na drnovickém velkostatku. A i když se po značnou část roku zdržoval převážně ve Vídni, v Drnovicích nechal vystavět malý zámeček a zřídit rodinnou hrobku. V roce 1868 se jako iniciátor a spoluzakladatel firmy Drnowitzer Zuckerfabrik, známější ovšem pod názvem vyškovský cukrovar, významně zasloužil o hospodářské povznesení Vyškovska. Mimo Drnovic byl také majitelem panství Mořice, Výšovice a Nezamyslice a podílel se i na celé řadě dalších zajímavých podnikatelských aktivit. Nejvýrazněji se však zapsal do povědomí široké veřejnosti především díky nadaci, kterou krátce před svou smrtí ve Vídni založil, a jíž ve své závěti odkázal téměř veškerý svůj majetek. Roční výnosy z něj měly být použity z 1/5 na financování brněnského ústavu slepců, další 1/5 byla určena na provoz brněnského ústavu hluchoněmých a zbylé 3/5 měly sloužit k financování potřeb brněnského chorobince. Pokud by některý z ústavů zanikl, nebo byl přesunut za hranice tehdejší Země Moravy, měly být finanční prostředky vyčleněné na jeho podporu dány k dispozici dvěma zbývajícím ústavům. A pokud by zanikly nebo byly přesunuty mimo území Moravy i ony, měl být veškerý majetek nadace použit k financování potřeb brněnské všeobecné nemocnice. Nadace Jana Mundyho sloužila účelům, pro něž byla založena, do roku 1943, kdy vlivem válečných událostí zanikla. Po osvobození byla sice znovu obnovena, ale její definitivní zánik přinesl rok 1953.

„Sám baron Mundy zemřel 29. března 1872 ve Vídni. Nejen pro své podnikatelské úspěchy, ale i soucítění s chudými, nešťastnými a trpícími se nesmazatelně zapsal do historie naší obce, i historie města Brna. A já jsem moc rád, že jsme si dnes mohli tuto velkou osobnost moravských dějin odhalením pamětní desky připomenout.“
Řekl Jiří Dvořák závěrem.

Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I David Viktorin 2014 - 2018
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2018 - chráněno autorským právem