Obecní kronika a její kronikáři

« Zpět



Po vytvoření samostatné Československé republiky bylo uloženo zákonem z roku 1923 všem osadám založit pamětní knihy.
Také zastupitelstvo Račic pověřilo své tehdejší představitele - starostu Aloise Hynšta, jeho náměstka Karla Střelce, radního Antonína Berana a člena zastupitelstva Antonína Sedláka, založením kroniky, do níž by byly zaznamenávány nejdůležitější události z novodobé historie Račic.
Kroniku začal psát po jejím založení 1. ledna 1924 Alois Hynšt, který o tomto aktu v jejím úvodu poznamenal:


„Pokládáme za povinnost a přejeme sobě, aby historie naší obce račické zůstala v záznamech trvalou vzpomínkou pro příští doby, by i naši potomci, čtouce naše záznamy, zvěděli správně děje a osudy, jak krušná byla práce v době národní, jak na místech vedoucích, tak i v chaloupkách doškových byla v městysi Račicích promyšlená a vybojovaná samostatnost národa. A z těch důvodů počínáme psáti historii – paměti dne 1. ledna 1924 Hynšt Alois, toho času starosta, Střelec Karel, toho času náměstek, Beran Antonín, toho času radní a Sedlák Antonín, toho času člen obecního zastupitelstva.“

V roce 1928 na jeho záznamy navázal další račický starosta Jan Jeřábek, který vedl pamětní knihu do roku 1939, kdy vypukla druhá světová válka a kronika musela být odevzdána na Okresní úřad ve Vyškově.

Po osvobození Československa vojsky spojeneckých armád a opětovném navrácení pamětní knihy do Račic byl v roce 1946 pověřen jejím vedením tehdejší předseda místního národního výboru a řídící učitel Hubert Kupčík.
Vzhledem k tomu, že však v té době musel řešit zcela jiné a mnohem důležitější úkoly, se k jejímu psaní nedostal. Proto byl v roce 1952 jmenován novým kronikářem učitel Jaroslav Kotoulek. Ten nejdříve zpětně zaznamenal události od roku 1939, a poté pokračoval v psaní kroniky do roku 1959, kdy se z Račic odstěhoval a vedení pamětní knihy se opět ujal řídící učitel Hubert Kupčík.

Když pak v roce 1978 vážně onemocněl a nenašel se nikdo, kdo by v jeho zápiscích dále pokračoval, uložilo tehdejší vedení obce učiteli Miloslavu Medkovi, který od roku 1960 vykonával funkci kronikáře v sousedních Pístovicích, aby se ujal vedení pamětní knihy i pro Račice. A tak počínaje rokem 1979 začala být vedena kronika pro obě obce společně. Poté, co pan Medek nemohl od roku 1994 dále pro vysoké stáří v psaní kroniky pokračovat, byla opět nastolena otázka, kdo nastoupí na jeho místo.


Tehdejší račický starosta Ing. Lubomír Mazel se proto obrátil na zdejší rodačku PhDr. Dagmar Stryjovou, aby se vedení pamětní knihy ujala.
Za 14 let vedení obecní kroniky se jí podařilo nashromáždit velké množství dokumentů vážících se ke slavné a pohnuté historii Račic, z nichž značnou část tvořily písemnosti získané v době jejího studijního pobytu ve Vídni. Proto se rozhodla ty nejzajímavější z nich zpracovat a vydat tiskem pod názvem Městys Račice – historie a současnost. Stalo se tak poté, co byla 29. května 2008 na návrh tehdejšího vedení obce z funkce kronikářky nespravedlivě odvolána.

Na návrh tehdejšího místostarosty Mgr. Františka Vlka byla jmenována nová kronikářka z Pístovic, která však zápisy v kronice plných 6 let nevedla, takže nakonec po kritice uvedeného stavu na veřejném zasedání zastupitelstva OU konaném 28. 2. 2013 byla 23. 5. jmenována kronikářka nová. Jak se osvědčí, to ukáže čas.


Kronikář Miloslav Medek



Narodil se 18. února 1916 v Pístovicích, kde také absolvoval obecnou školu. Poté pokračoval v dalším studiu na měšťanské škole ve Vyškově a na učitelském ústavu v Brně. Po složení předepsaných zkoušek se jeho prvním učitelským působištěm stalo Krásensko.

Poté následovaly Ondratice, Chvalkovice, Podomí, Švábenice, Brankovice a Dědice. Po skončení druhé světové války zakotvil natrvalo jako učitel na měšťanské škole v Drnovicích, kde poté setrval až do svého odchodu na zasloužený odpočinek. Mimo práce s dětmi se od roku 1959 začal naplno věnoval i vedení pístovické obecní kroniky. V tomto směru se však dá říci, že oficiálním kronikářem Pístovic byl prakticky již od roku 1939, protože krátce po skončení druhé světové války byl požádán tehdejším předsedou MNV Jindřichem Zabloudilem o doplnění údajů do pamětní knihy o dění v obci v období okupace, kdy musela být obecní kronika uložena do úschovy Moravského zemského archívu v Brně. Pan Medek uložený úkol splnit, avšak v dalších zápisech již nepokračoval, protože mezi tím se přestěhoval do sousedních Drnovic. Poté měl na jeho zápisy navázat nově jmenovaný kronikář K. Lžičař, který však až do roku 1958 žádný zápis neuskutečnil. Proto když se pak po 13 letech pan Medek do Pístovic znovu navrátil, byl požádán dalším pístovickým předsedou Jaroslavem Mačkalem, aby chybějící údaje zpětně do pamětní knihy doplnil, a poté se ujal i jejího dalšího vedení.

Obecní kroniku vedl Pístovicím i poté, když v roce 1960 došlo k jejich sloučení s Račicemi v jednu obec nazvanou Račice-Pístovice. Od této chvíle si každá z obou částí sloučených obcí vedla svou vlastní kroniku až do roku 1978, kdy račický kronikář Hubert Kupčík těžce onemocněl, a když za něho stále nemohla být nalezena odpovídající náhrada, požádal tehdejší předseda MNV Josef Hejda pana Medka, aby svou kronikářskou činnost rozšířil také na Račice. A tak počínaje rokem 1979 začala být pamětní kniha vedena pro obě obce společně. Když pak v roce 1994 již nemohl pro vysoké stáří dále ve vedení kroniky pokračovat ani on, předal kronikářskou štafetu PhDr. Dagmar Stryjové, jíž byl v prvním roce vedení kroniky nápomocen nejen cennými radami, ale i svými dlouholetými zkušenostmi s touto činností. O dění ve své rodné obci se však velmi živě zajímal i poté, co ho neúprosné stáří přimělo k opětovnému přestěhování do Drnovic. I ve značně pokročilém věku se účastnil řady kulturních akcí v obci, jako byla např. v roce 2009 uspořádaná vzpomínková akce u příležitosti 50. výročí založení Sboru pro občanské záležitosti v Račicích, jehož byl krátce předsedou, a rád občas přijel na návštěvu také za paní kronikářkou do Račic, aby si s ní popovídal o novinkách, které se během jeho nepřítomnosti v obci udály. Naposledy se na veřejnosti objevil v roce 2010, kdy mu bylo předáno za jeho dlouholetou kronikářskou práci čestné uznání.

Jeho životní cesta se uzavřela 23. 9. 2011.

První zápis kroniky Městyse Račice z 1. 1. 1924

Pamětní kniha městečka Račic



Kniha tato jest založená obcí na počátku osvobození národa československého a paměti zde uvedené počínají od počátku světové války roku 1914.

Popis okolí Račic


Obec Račice jest městečko nacházející se na potoku Rakůvce, kterýžto potok vzniká asi 4 kilometry od vsi v tak zvaném Žlebě ze studánky Rakovec z praménků ze všech koutů se zbíhajících. Městečko Račice jest založeno mezi Hřbitovním kopcem a Čihadlem a skládá se z těchto částí, čili ulic: Městečko, Dolní konec čili U Svatých, V Chaloupkách, Na Výhonku, Na Baště a nové části Na Oboře. Ozdobou Račic jest starý zámek, bývalý hrad, který stojí na kopci nad samým městečkem nynějším. Majitel jest Pavel ze Schoelleru, Němec a evangelík. U zámku toho jest farní kostel, který býval dříve zámeckou kaplí. Vedle toho jsou byty úředníků velkostatku račického. V úřadovnách těch až do roku 1848 se též odbývaly soudy a obchody z celého panství račického, k němuž dosud patří lesy obcí Račice, Pístovce Ježkovice, Ruprechtov, Podomí, a též do nedávna patřily jestě Drnovice.

Popis obce


Rozloha katastru obce Račic činí 862 ha lesů a 330 ha polí a luk, z čehož lesy patří celé velkostatku, pole a luka z poloviny občanům. U zámku proti kostelu nachází se kulatá věž, ta sloužila za tak zvanou hladomornu a jsou v ní též podzemní sklepy bývalého vězení. Dole pod zámkem v Račicích se nahází panský dvůr a bývalý pivovar. Dvůr má v nájmu vyškovský cukrovar. V místě jest poštovní úřad asi od roku 1885, telefon státní pouze pro zámek, zřízen v roce 1903. Obyvatelstvo jest náboženství římsko-katolického, národnosti české, politickou správou patřící do Vyškova. Fara nalézá se v městečku a jest též majetkem velkostatku. Patronátem kostela jest vždy statkář račický. Školní budovy jsou tu dvě, a sice stará škola, mající dvě třídy, opravená roku 1885, a proti ní jest nová trojtřídní, postavená roku 1907 nákladem 42.813korun. Obec jest též ozdobená několika sochami, a sice na náměstí sochou Panny Marie, Sv. Florána a Vendelína, na hoře Na Baště jest socha Sv. Eustacha, v poli při silnici směrem k Pístovicícm jest kamenný kříž a jemu úplně podobný stojí u chodníku k Ježkovicím vedoucí. Kříže tyto jsou postaveny dle letopočtu na nich z roku 1775. Hřbitov jest u samé vsi u silnice od Pístovic, malý sice a v dosti ubohém stavu. Pole jsou zde v některých částech dosti úrodná, ale též na některých místech dosti bídná. Lidové pojmenování části polí jest následující: Za Humny, Za Kaplou, V Kopaninách, U Mlýna, Na Rybníku, Na Brusnici, Za Příkopy, Na Jedličkách, Za Rybníkem, Pod Ježkovským kopcem, U Kříže, U Studýnek, Ve Skalkách, Na Pastvisku, U Hranečníku, U Cihelny, Na Novině, Na Beštánce, Na Dalekých. Průmysl zde není žádný, ačkoliv zde dříve býval pivovar, sladovna, palírna na líh a vlněná ruční továrna. Budovy stojí, ale léta se v nich již nepracuje. Dosud se pracuje na pile ve mlýně a v cihelně, vesměs to panských závodech. Ve všech jest zaměstnáno asi 7 dělníků. Mlýn a pila má pohon vodní, pro případ sucha benzinové motory. Též do roku 1914 se zde pracovalo tkalcovství pro brněnské vlněné továrny. Také mnoho obyvatelstva do roku 1914 pracovalo v kamenných lomech, kterýžto průmysl zde dosti vzkvétal. Nyní jest obyvatelstvo nuceno hledati výživu v Brně a různě dle svého zaměstnání. Rodin, které se živí výhradně zemědělstvím, jest zde třináct, a které se živí jen zčásti zemědělstvím, jest dvanáct, a kromě toho počítaje větší počet domkařů, kteří mají též nějaký kousek pole a nechávají si je od rolníků obdělat. Dlužno podotknouti, že v obci byli v době předválečné, totiž před rokem 1914, také tři spolky, a sice Tělocvičná jednota Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1891 a Vojenský veteránský spolek. Obec má jako znak ve svém razítku od nepaměti jelena. Události od počátku světové války, počínaje dnem prvního srpna 1914, jak se v naší obci odehrály, popisuje dle zažitých zkušenosti, skutečnosti a dle pravdy Hynšt Alois, tč. starosta, Střelec Karel, tč. náměstek, Beran Antonín, tč. radní a Sedlák Antonín, tč. člen obecního zastupitelstva. Ku sepsání pamětí těchto byli pověřeni obecním zastupitelstvem dne pátého prosince 1923. Pokládáme za povinnost a přejem sobě, by historie naší obce račické zůstala v záznamech trvalou vzpomínkou pro příští doby, by i naši potomci, čtouce naše záznamy, zvěděli správně děje a osudy, jak krušná byla práce v obrodě národní, jak na místech vedoucích, tak i v chaloupkách doškových, byla v městysi Račicích promyšlená a vybojovaná samostatnost národa. Z těch důvodů počínám psáti historické paměti dne prvního ledna 1924.

Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I David Viktorin 2014 - 2016
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2016 - chráněno autorským právem