Karel Gryc - účastník vylodění spojenců v Normandii

« Zpět Navštivte fotogalerii - Karel Gryc



6. června 2014 si celý pokrokový svět připomněl 70. výročí vylodění spojenců v Normandii, které významným způsobem zasáhlo do dalšího vývoje druhé světové války v Evropě. Jedním z vojáků, který se bojů v Normandii na straně spojenců účastnil, byl i račický rodák Karel Gryc, s jehož pohnutými životními osudy bychom Vás u příležitosti tohoto výročí v krátkosti rádi seznámili. Narodil se 29. ledna 1903 v Račicích v rodině chalupníka a tkalce Antonína Gryce a jeho manželky Marie, rozené Slané. Pocházel ze šesti dětí. Základní školu absolvoval v Račicích, a poté se vyučil v Brně v restauraci U tří kohoutů číšníkem. V Brně také po vyučení několik měsíců pracoval, aby si vydělal peníze na cestu do Ameriky, kde chtěl zkusit štěstí. Dříve, než k tomu došlo, však musel absolvovat vojenskou presenční službu, kterou vykonával v době od 1. 10. 1924 do 1. 12. 1925 u 1. horského praporu v Turčianském Svátém Martinu. Poté mu již nic nebránilo v nastoupení jeho vytoužené cesty do zámoří. Zahájil ji v roce 1926 v Hamburku, kde nějaký čas pracoval jako potápěč při opravách mol, aby si vydělal peníze na další cestu do Ameriky. V roce 1928 se nechal najmout jako topič na palubu zaoceánského parníku, s nímž se po několika týdnech strávených na moři dostal na americký kontinent. Vylodil se v Brazílii. Zaměstnání našel jako číšník u firmy Victor Fleischer Bar a restaurace na ulici Rue Visce de Piraja 89 c. II v Rio de Janeiru. Po několika klidných létech prožitých v této rušné jihoamerické metropoli však do jeho života zasahují dramatické události, které se jako lavina začínají řítit Evropou. Anšlus Rakouska, odtržení československého pohraničního území, vytvoření Protektorátu

Čechy a Morava a nakonec vzplanutí nového světového válečného konfliktu, to všechno na Karla Gryce hluboce působí a nutí ho k přemýšlení, jak osobně pomoci jeho milovaném Československu. A proto se v období československé mobilizace na podzim roku 1938 rozhodne dobrovolně přihlásit na čs. vyslanectví v Rio de Janeiru do řad čs. armády. Ale ta o něj zatím zájem nemá. Podruhé se o to pokouší počátkem roku 1940, kdy kontaktuje zahraniční velení armády ve Francii. Avšak opět neúspěšně. Od jejích představitelů je mu pouze sděleno, že by si cestu do Evropy musel uhradit sám z vlastních prostředků. Nakonec v prosinci 1941 se na něj obrací brazilský Chargé d Affaires Nosek s dotazem, zda chce i nadále dobrovolně vstoupit do řad čs. zahraniční armády, která se mezi tím začala formovat ve Velké Británii. Po Grycově kladné odpovědi následuje pozvání na konzulát, kde jsou s ním 25. března 1942 podrobně projednány záležitosti spojené s jeho odjezdem z Brazilie a vstupem do řad čs. zahraniční armády. O měsíc později, 25. dubna 1942, pak Cargé d Affaires Nosek odesílá na exilové Ministerstvo zahraničních věcí ČSR do Londýna zprávu následujícího znění:

„Hlásím tímto, že v nejbližších dnech odsud odjede další krajan, Karel Gryc, jenž se přihlásil do československé zahraniční armády a byl při lékařské prohlídce uznán schopným bez vady. Přihláška jmenovaného byla dvojmo předána britskému generálnímu konsulátu. Karel Gryc se narodil v Račicích 29. ledna 1903, je svobodný a povoláním číšník. Kromě Gryce hlásilo se zde do armády ještě asi 5 krajanů ve vojenském věku a v Sao Paulu as 8. Bohužel žádný z nich však nebyl při lékařské prohlídce uznán schopným bez vady. Podepsán Chargé d Affaires Nosek.“

Poté již události dostávají rychlý spád. Z Rio de Janeira je Karel Gryc odeslán 28. dubna 1942 lodí do Siera Leone v Africe, odkud pokračuje v polovině května téhož roku na palubě lodi Lonbardy dále do Anglie. Vyloďuje se 4. června v Liverpoolu. Prvním místem jeho pobytu na anglické pevnině se stává na několik málo dnů budova Royal Patriotic school, odkud je 8. června 1942 odeslán do Chard, kde je 12. června 1942 oficiálně začleněn do řad naší zahraniční armády. Stalo se tak poté, co 9. června 1942 podepsal prohlášení, v němž se pravilo:

„Prohlašuji a svým podpisem potvrzuji, že se dobrovolně dávám k disposici vládě československé a že souhlasím, abych byl zařazen do československé armády, budu-li uznán schopným vojenské služby. Prohlašuji dále, že činnou službu vojenskou u čs. jednotek nastoupím ihned, jakmile budu k tomu vyzván, a že nemám žádných výhrad co do místa anebo zvláštního vojenského služebního zařazení. Než budu povolán k odvodu (presentaci) a k nástupu činné služby vojenské, oznámím ihned čs. voj. Evid. Úřadu (Czechoslovak Military Office, 114 Park Street, London, W. I) každou změnu svého trvalého bydliště a přesnou novou adresu. V Chard dne 9. června 1942 Gryc Karel.“

Po absolvování nejnutnějšího vojenského výcviku je přidělen v hodnosti četaře ke štábní rotě 1. Československé samostatné brigády v Anglii, která sestávala z velitelství s brigádní štábní rotou, dvou tankových praporů, dělostřeleckého pluku, motorizovaného praporu, motorizovaného předzvědného oddílu, oddílu kanónů proti útočné vozbě, protiletadlové baterie, ženijní roty, spojovací roty, dopravního oddílu, brigádní tankové dílny, lehké dílny, lehké brigádní ambulance, oddílu polního četnictva, polního soudu I. stolice s polní prokuraturou, polní pošty a výchovné čety. Po přecvičení na novou bojovou techniku byla brigáda připravena účastnit se po boku spojenců dlouho připravované operace Overlord, která se měla stát největší vyloďovací akcí z moře v historii. Zúčastnit se jí mělo více než 5 tisíc plavidel, která měla během dne D zajistit přepravu a výsadek takřka 160 tisíc vojáků, námořních pěšáků a příslušníků oddílů commandos.

Protože se však obecné načasování operace muselo odvíjet od počasí, nebyl stanoven pevný termín vylodění, aby bylo možné kvůli počasí invazi o jeden či více dnů odložit. 8. května 1944 bylo rozhodnuto, že oním dnem D bude 5. červen 1944. K vylodění byla vybrána pobřežní oblast ležící mezi městem Caen a poloostrovem Cotentin. Její území bylo rozčleněno do 5 úseků nazvaných Omaha, Utah, Juno, Gold a Sword. Na prvních dvou plážích se měli vylodit Američané, na zbývajících třech Britové a Kanaďané. 5. června však zuřila nad kanálem La Manche prudká bouře, která znemožnila vyloďování, a proto vrchní velitel operace odložil invazi o jeden den, na 6. červen 1944, kdy mělo nad kanálem panovat celkem slušné počasí, za kterého byla operace uskutečnitelná. V tento den vysadilo přes tisíc námořních lodí a 4 200 výsadkových plavidel podporovaných 1 450 děly válečných lodí a 200 protiletadlovými děly na pěti písečných plážích Normandie mezi řekami Orne a Vire ve dvou sledech 12 pěších divizí, 1 tankovou divizi, 4 tankové brigády a 1 brigádu speciálních ženijních tanků. Symbolem celé operace se stala pláž Omaha, která zastínila boje v ostatních sektorech spojeneckého vylodění, protože Američané museli bojovat proti velmi dobře připravenému nepříteli v obzvláště obtížných podmínkách.Krupobití kulometné palby a zaminované překážky se staly pro ty, kterým se podařilo dostat se v prvních minutách bojů z vyloďovacích člunů na pláž, peklem na zemi. Vzhledem k tomu, že bezprostředně po vylodění ztratily všechny americké jednotky až polovinu svých mužů a z mnoha člunů se zachránilo sotva několik osob, vypadalo to, že americký výsadek se v tomto sektoru utopí v krvi. Nakonec však otřesení a vysílení vojáci našli dostatek odvahy a bojového ducha k tomu, aby se nenechali v postupujícím přílivu postřílet a během několika hodin prolomili Hitlerův léta budovaný Atlantický val. A onen krutý úsek pláže mezi Vierville a Colleville, dnes plný rekreačních domků a tichem dýšící pohody, zůstal již na věky známý jako Krvavá Omaha. Po těžkých a vysilujících bojích se operace Overlord zdařila a na pevnině stanulo velké množství vojáků postupujících do vnitrozemí. Přímých bojových střetů s nepřítelem se do 8. května 1945 účastnil jako řidič štábní roty kolových vozidel také Karel Gryc. Bojoval u Durkinkenu i na jiných místech západní Evropy. Po osvobození setrval ještě krátký čas v řadách čs. zahraniční armády jako její příslušník, než byl 17. července 1945 demobilizován. 27. 4. 1946 mu byla udělena Čs. vojenská pamětní medaile s označením VB. Po ukončení bojových akcí a uzavření míru v Evropě se však Karel Gryc již zpátky do Ameriky nevrátil. Od roku 1947 začal působit jako národní správce hotelu v Janských Lázních. Po únorovém převratu v roce 1948 se však jako zahraniční voják západní armády dostal do nemilosti a ze správcovského úřadu musel odejít. Do konce roku 1949 se živil jako rubač a v roce 1950 začal pracovat jako dělník v papírnách ve Svobodě nad Úpou.

Když pak v roce 1956 zemřela v Boskovicích maminka jeho manželky, po níž zde zdědili malý domek, rozhodli se oba manželé přestěhovat na Moravu. V Boskovicích našel Karel Gryc novou práci u národního podniku Průmstav Brno, kde začal pracovat jako pomocný dělník. Působil zde do roku 1963, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Protože ho to však stále táhlo domů, do rodných Račic, nakonec domek v Boskovicích prodali, koupili si nový v Račicích a přestěhovali se tam. Manželství však zůstalo bezdětné, a proto když po smrti manželky zůstal Karel Gryc zcela osamocen, přestěhoval se na dolní konec vesnice k sestře Mařence. Jeho životní cesta se uzavřela 20. října 1976. Posledním místem jeho odpočinku se stal tichý račický hřbitůvek.

Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I David Viktorin 2014 - 2016
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2016 - chráněno autorským právem