70. výročí seskoku organizátorské skupiny Jermak

« Zpět

Fotogalerie



V letošním roce uplynulo 70 let od seskoku ruské organizátorské skupiny Jermak, jejíž příslušníci byli vysazeni v noci z 30. září na 1. října 1944 na katastru obce Račice v údolí zvaném místními obyvateli Ve Žlebě. Z historického hlediska je skupina zajímavá tím, že se jedná vůbec o první desant vyslaný na území Protektorátu Čechy a Morava východními spojenci leteckou cestou s úkolem organizovat partyzánský boj.

Oddíl byl původně 22členný. Jeho jádro tvořilo patnáct dobrovolníků vyčleněných z partyzánského oddílu Kirov operujícího v Polsku. Skupinu přijal Ukrajinský štáb partyzánského hnutí při vojenské radě 1. ukrajinského frontu a na konečný počet 22 lidí byla doplněna z jiných oddílů. Bojovým rozkazem z 28. srpna 1944 bylo určeno, aby se oddíl přesunul na území Protektorátu Čechy a Morava přechodem německé obranné linie na území Frysztaku v Polsku. Po přesunu na místo určení měla skupina provádět diverzní a výzvědné akce. Jejím hlavním úkolem však mělo být organizování partyzánských oddílů z ruských válečných zajatců a z lidí uprchlých z vojenských zajateckých a pracovních táborů, jakož i z místního obyvatelstva.

V noci z 31. srpna na 1. září 1944 skupina začala přecházet linii frontu. Po zdařilém přechodu prvního sledu nepřátelské obrany však narazila v hloubce na silná německá kulometná hnízda. Došlo k boji, při němž byl zabit jeden člen oddílu a dalších sedm bylo zraněno. Vzhledem k neúspěchu pokusu o přepravení oddílu na území protektorátu pozemní cestou bylo po krátkém odpočinku a zhojení zranění rozhodnuto přepravit oddíl do vytčené oblasti letecky. Podle druhého bojového rozkazu se místem působení výsadku měla stát lesnatá oblast mezi Brnem a Prostějovem a za místo seskoku byla určena vesnice Studnice, ležící přibližně uprostřed předpokládaného místa působení skupiny. Velitel skupiny, štáb, stejně jako bojové úkoly zůstaly obdobné jako v předcházejícím případě. Změnil se pouze početní stav oddílu, jenž byl snížen na patnáct osob, takže v době seskoku měl následující složení: N. I. Dmitrijev – velitel, L. J. Železňak – komisař, M. F. Petrovskij – náčelník štábu, D. M. Šapovalová – radistka, A. J. Paršinová – radistka, N. V. Ivanovová – zdravotnice, A. J. Fursenko – velitel rozvědky, G. M. Žukov, K. R. Nikolskij, R. V. Chlud, G. S. Litviško, F. A. Mitin, N. Iljin, J. K. Kolomiec a Polák Zdislaw Nowacki – krycí jméno Zich. Do určené oblasti byla skupina přepravena z polského letiště Rzesow letounem značky Duglas v noci 30. září 1944. Vysazena však byla o několik kilometrů jižněji, než bylo původně plánováno, a to severně od obce Račice, v prostoru kóty 358 ve výše zmíněném údolí. Zdánlivě hladké přistání bylo zkomplikováno zraněním obou radiotelegrafistek, které si při doskoku poranily nohy o oplocení ohrady pro pasoucí se dobytek, a jak se později ukázalo také tím, že v místě seskoku byla dislokována silná německá vojenská posádka a na ni navazující rozsáhlá německá vojenská střelnice, pro jejíž potřeby bylo vysídleno obyvatelstvo 32 vesnic okresů Vyškov, Blansko a Prostějov. To vše bylo zjištěno krátce po přistání, kdy byl při průzkumu navázán kontakt s dvacetiletým holičem z Račic Bohuslavem Matějíčkem, který poskytl skupině řadu cenných zpráv a informací. Od něho se příslušníci výsadku rovněž dozvěděli, kde by mohli získat koňský potah potřebný k přepravě velkého množství spolu s nimi vysazených věcí, materiálu a munice, jejichž zabezpečení se stalo pro nadcházející chvíle nejdůležitějším úkolem. Bylo to na statku Hranečník, vzdáleném asi 1 km od Račic, kde hospodařil jako nájemce sedlák z Ruprechtova. Cestou na statek však parašutisté, pověření opatřením povozu, narazili nejdříve na obytnou budovu J. Smékala z Vyškova, kde byla právě ten večer shromážděna menší společnost. Jermakovci, kteří se domnívali, že dorazili na určené stanoviště, zaklepali. Přišel jim otevřít jeden z hostů. Vzhledem k tomu, že příchozí požadovali koně a vůz a on nebyl podrobně obeznámen s okolními poměry, zavolal domovníka Karla Grece, který se po vyslechnutí žádosti oblékl a doprovodil skupinu na statek.

Sedlák poslal s povozem svého kočího Antonína Prachaře. Noční návštěva kočího velmi rozrušila, a to až do té míry, že při pozdějším výslechu na četnické stanici v Račicích uvedl, že mu na vůz postupně naskákalo asi deset partyzánů, ačkoliv se jednalo pouze o dva příslušníky výsadku, Romana Chluda a Zicha Nowackého, z nichž druhý navíc při zpáteční cestě kočího opustil, protože musel doprovodit Karla Grece, který se potřeboval tepleji obléknout, domů. Po této kratičké zastávce pokračovali oba v cestě na místo úkrytu skupiny pěšky.

Po příchodu na místo určení poskytl Grec skupině ještě některé další cenné informace, protože Prachař s druhým parašutistou se zdrželi objížděním zahrad. Velitele především zajímalo, jaké národnosti jsou lidé v okolí, smýšlení lesního personálu a místního četnictva, vzdálenost okresního města, hlavní silnice a železnice v okolí apod. Po příjezdu povozu byl Grec s Prachařem požádán velitelem Dmitrijevem, aby přijeli příští den, tj. 1. října v 17.00 hod. odpoledne znovu. Skupina měla v úmyslu přesunout se hlouběji do lesa, kde se nacházela velká jeskyně, v níž se již v roce 1942 ukrývali dva místní občané před gestapem. Grec, který tento úkryt navrhl, byl zároveň požádán, aby s sebou přivedl další dva až tři spolehlivé kamarády, kteří by jim s přesunem pomohli. Na rozloučenou obdrželi každý po jednom padáku, které ukryli v seníku nedaleko Smékalova domu.

Krátce po Prachařově odjezdu byl Grec překvapen znovu opětovným příchodem jednoho z parašutistů, který ho požádal o doprovod do vesnice. Chtěl se přesvědčit, zda je v obci všechno v pořádku a zda zatím nedošlo k vyzrazení skupiny. Nebezpečný výlet podnikli na staré motorce, která již několik let nečinně zahálela ve Smékalově kůlně. Při zpáteční cestě se ještě zastavili na statku Hranečník, kde po Prachařově návratu panovala značně vzrušená atmosféra. Uklidnili obyvatele a odjeli se sedlákovým příslibem, že protektorátním úřadům nic ohlásit nepůjde.

V následujících hodinách se však situace nevyvíjela tak hladce, jak se zpočátku zdálo. Sedlák sice ranním návštěvníkům slíbil, že nikam nepůjde, avšak jak vyplývá ze záznamů četnické stanice v Račicích, svůj slib nedodržel a z obavy před možnými následky pro sebe i svoji rodinu, byl v 7.00 hod. ráno ohlásit celou věc na četnické stanici v Račicích. V deset hodin dopoledne 1. října 1944 se v Račicích objevila auta s německými vojáky a četníky. Okamžitě začalo zatýkání a vyslýchání osob, které byly do věci zasvěceny a již v jedenáct hodin dopoledne měli Němci o seskoku parašutistů následující, i když v některých případech poněkud zkreslené údaje, které poslali jako zvláštní hlášení na Zemské četnické velitelství do Brna:

„30. 9. 1944 kolem 23. hodiny provádělo četnictvo při jasné měsíční noci kontrolu v okolí Račic, Bukovinky a Křtin. Přestože bylo slyšet motory, žádné letadlo spatřeno nebylo. 1. 10. v 7.00 hod. učinil sedlák, bydlící na samotě Hranečník, Račice č. 79, u protektorátní policie oznámení, že viděl v noci několik mužů, o kterých se domníval, že se jedná o příslušníky wehrmachtu. Tito žádali koňské spřežení, které jim poskytl a dal k dispozici i se svým kočím Antonínem Prachařem v 3.30 hodin ráno. Všechny osoby odjely do lesa, kde kočí potkal několik ozbrojených mužů v německých uniformách a vrátil se zpět kolem 6.30 hod. ráno. Kočí působil divným dojmem. Je jasné, že údaje buď zamlčoval, nebo se skutečně domníval, že se jedná o příslušníky wehrmachtu z vojenského cvičiště Vyškov. Po půlnoci 1. 10. 1944 bylo klepáno na dům č. 206 v Rakoveckém údolí. Dvacetiletý Bohumil Matějíček, který byl sám doma, ze strachu neotevřel. Před třetí hodinou raní přišli údolím dva neznámí muži se samopaly, kteří byli údajně považování za příslušníky wehrmachtu, k domu č. 245 a žádali koňský potah. Protektorátní příslušník Karel Grec vedl tyto muže asi 1 km údolím ke statku Hranečník č. 79 k zemědělci, který se svojí rodinou tento dům obývá a zde hospodaří. Tam zaklepali a požádali o koňský povoz, přičemž byli odmítnuti. Potom jeden muž německy opět žádal o spřežení se slovy, že jde o rozkaz nadřízeného a že zemědělec musí poslechnout. Proto potom tento vzbudil svého kočího Antonína Prachaře a dal mu příkaz k jízdě. Po tři čtvrtě hodiny jízdy vysokým lesem zastavili. Na místě zastávky se nacházelo několik mužů a dvě až tři ženy a několik balíků. Kočí i zmíněný správce Grec byli pohoštěni pitím, cigaretami, chlebem a špekem. Oběma bylo jasné, že se jedná o parašutisty. Po jednohodinovém zdržení byli obdarování dvěma padáky a propuštěni domů se slovy, že si parašutisté večer ještě jedenkráte přijdou pro povoz. Prachař a Grec ukryli padáky v seníku v domě č. 245. V souvislosti s parašutisty byly osoby, které měly o věci vědění, zatčeny a odevzdány na gestapo do Brna.“

Tolik výňatek z rozsáhlého hlášení četnické stanice Račice, zaslaného nadřízeným brněnským orgánům. To mělo za následek, že v poledne přijely do vesnice silné oddíly vojska a četnictva, které po zatčení a vyslechnutí osob, které byly do věci nějakým způsobem zapleteny, obklíčily ve tři hodiny odpoledne místo seskoku desantu, rozestavily hlídky a začaly pročesávat les. Podle hlášení četnické stanice Račice z 1. 10. 1944 dorazily ve tři hodiny odpoledne do Rakoveckého údolí ještě nové posily se psy. V té chvíli se již celé pátrací akce účastnily tři prapory vojáků německé poddůstojnické školy z vojenského cvičiště ve Vyškově, jako předvoj pak sedm příslušníků protektorátního četnictva pod vedením okresního velitele německého četnictva ve Vyškově poručíka Graebera, dále šest četníků ze strážního oddílu z Podomí, jeden příslušník četnictva z Drnovic a čtyři z Račic spolu s pěti muži račického lesního personálu. Osobně se celé akce účastnil i okresní hejtman dr. Feike z Vyškova. Pátrání řídil vrchní kriminální komisař Koch z gestapa v Brně.

Při pročesávání Rakoveckého údolí byl nalezen maskovaný tábor parašutistů, ve kterém bylo objeveno mimo různých drobností i 16 padáků zabalených ve třech celtách, jeden malý pytel pro nákladní padák, asi 2 200 kusů nábojů do lehkého kulometu, 1 000 nábojů do pistolí, jedny ruské noviny a více nedopalků od cigaret. Jako důležité dálnopisné hlášení byla i tato zpráva o pátrací akci a podniknutých opatřeních zaslána ještě téhož dne vrchním strážmistrem a velitelem četnické stanice v Račicích Masaříkem Zemskému četnickému velitelství a gestapu do Brna, okresnímu četnickému velitelství a okresnímu úřadu ve Vyškově, četnickému velitelství v Kroměříži a okresnímu četnickému velitelství v Boskovicích.

Pátrání po parašutistech se však nesetkalo s očekávaným výsledkem. V deníku bojových akcí partyzánského oddílu Jermak jsou ony nebezpečné a těžké chvíle popsány M. F. Petrovským následujícím způsobem:

„1. října ve tři hodiny odpoledne nás Němci a Schutzpolicie se psy ve velkém množství obklíčili a začali pročesávat les. Velení oddílu jsem se ujal já. Schovali jsme se v hustém smrkovém porostu, zaujali kruhovou obranu a očekávali příchod nepřítele s cílem přijmout boj, probít se z obklíčení a uprchnout. V 5 hodin odpoledne začalo silně pršet. Obloha i celé okolí potemněly a nad údolím se postupně začala snášet noc. Němci přerušili pátrání, odvolali psy a na všech cestách rozestavili hlídky. Pršelo dva dny.
Díky této okolnosti se nám podařilo 2. 10. ráno šťastně vyjít z obklíčení a dát se na pochod napříč vojenskou střelnicí k severu.“


Třetího října odpoledne však byla skupina u vesnice Ruprechtov znovu obklíčena. Z různých německých hlášení a protokolů se dovídáme, že toho dne ve 13.30 hodin narazili na parašutisty utábořené v lese 3 km severně od obce Ježkovice a 13 km severozápadně od Vyškova příslušníci německé poddůstojnické školy a zaskočili je střelbou. Parašutistům se podařilo díky kouřové cloně uniknout. Na místě přepadu však zůstala téměř veškerá výzbroj a výstroj, jejíž ztráta byla v té chvíli pro výsadek velmi citelná. Podle dálnopisného hlášení, zaslaného Zemskému četnickému velitelství do Brna, se Němcům podařilo ukořistit mimo jiných věcí také 12 samopalů a 45 kg třaskavin a zápalnic s příslušenstvím. Pronásledování skupiny, během něhož se její příslušníci pohybovali německým výcvikovým prostorem k severu, trvalo až do 8. října, kdy se hladoví a značně vyčerpaní jermakovců dostali ve večerních hodinách k obci Žárovice vzdálené asi 12 km jihozápadně od Prostějova, kde je místní obyvatelé zabezpečili nejnutnějšími potravinami a oděvy. V počátečním období Jermak soustředil pozornost hlavně na vytvoření pevné civilní základny, která by s ním spolupracovala. Údery gestapa, početní nárůst ve skupině a blížící se nepříznivé zimní období však byly hlavními důvody, které nakonec přivedly štáb Jermaka k rozhodnutí, rozdělit stávající oddíl na několik operačních skupin, a určit jim místa působení. Rozdělení na menší skupiny mělo poskytnout větší možnost manévrování a operativnosti při akcích, snížení zranitelnosti při bojových střetech s nepřítelem a zejména vedení regulérní partyzánské války spojené s přímým bojem s nacisty. Dle závěrečné zprávy Deníku bojových akcí partyzánského oddílu Jermak sdružili jeho členové za dobu působení v Protektorátu Čechy a Morava ve svých řadách 286 bojovníků, zabili 1 279 nepřátelských vojáků a dalších 734 zajali, zničili 3 silniční a 12 železničních mostů, 23 lokomotiv a 164 vagónů. V jeho řadách padlo 39 partyzánů.

Z knížky PhDr. Dagmar Stryjové Městys Račice, historie a současnost

Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I David Viktorin 2014 - 2016
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2016 - chráněno autorským právem