Historie Račic

« Zpět



Ten, kdo se podívá od vyškovské nemocnice severozápadním směrem, uvidí po chvíli prosvítat v moři zelených lesů jako bílý ostrůvek pyšný račický zámek, jehož majitelé měli v minulosti nejednou možnost mluvit nejen do české, ale i vysoké evropské politiky.

Pod zámkem se rozkládá v malebné kotlině osada Račice obklopená ze všech stran zalesněnými kopci posledních výběžků sem zasahující Drahanské vrchoviny. Obec se nachází v nadmořské výšce 350 až 405 metrů.
Od okresního města Vyškova je vzdálena 10 km severozápadním, od metropole jižní Moravy města Brna 30 km východním, směrem.
První písemná zmínka o Račicích pochází z roku 1227 a nachází se v testamentu Kojaty z Hněvína Mostu. Městečkem byly Račice poprvé označeny v úřední listině z 10. července 1466. Od této chvíle uvedený status nepřetržitě užívaly do roku 1954, kdy jej minulý režim nahradil označením obec. V roce 1903 byly Račice v Ottově Slovníku naučném charakterizovány následujícím způsobem:

„Městečko na Moravě v hejtmanství a okrese vyškovském, má 146 domů, 932 obyvatel české, 10 německé národnosti, farní kostel Narození Panny Marie, hřbitovní kapli Nejsvětější Trojice, dvě školní třídy, poštu a dva výroční trhy. Panství má 3 261,118 ha půdy, náleží k němu zámek, dvůr, sladovna, mlýn, pila a cihelna, majetek Pavla rytíře Schoellera.
Opodál obce samoty Hranečník, Panské mlýny a hájovna Říčky. Na místě nynějšího zámku stával pevný hrad loupeživého rytíře Bedřicha z Linavy. Král Jan dobyl ho roku 1312. Roku 1422 bránili hrad husité proti biskupu Janovi. Roku 1468 marně obléhal hrad král Matyáš. Nynější zámek vystavěl v minulém století baron Mundy a založil v něm bibliotéku čítající na 20 000 knih.“


Okrasou račických lesů bývala odjakživa vysoká zvěř, která se také dostala na pečeť a do znaku městečka Račice. Nejstarší dochovaná pečeť pochází z roku 1749. Nachází se ve sbírce odlitků pečetí, typářů a razítek v Moravském zemském archívu v Brně. Má průměr 26 mm. V pečetním poli je umístěn renesanční štít, dole znázorněna zem a na ní vpravo kráčející jelen s parožím o čtyřech výsadách. Nad štítem je umístěna hvězdička s nápisem SIGILLIVM RACICENSIS. Jelen se dostal také do obecního znaku, který přidělila Račicím na žádost obecního úřadu 17. ledna 1997 Heraldická komise Parlamentu České republiky.

O nejstarší samosprávě Račic toho mnoho nevíme. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1810, kdy je v darovací listině rytíře Huschky z Ratschitzburgu uvedeno, že představenými městečka v té době byli rychtář Bartoň Bulla a pudmistr Josef Novotný. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1786, matrika od roku 1774.

V roce 1903 byl do Račic přiveden na náklady velkostatku telefon. Telefonovat bylo možné do Vídně i do Brna. První telefonní hovor se uskutečnil 5. června 1903. V květnu 1910 byla v Račicích založena pobočka Raiffeisenky. Vzhledem k tomu, že byla jubilejním pětistým peněžním ústavem tohoto druhu v českých zemích, dostala do vínku finanční příspěvek v částce 216 korun. Do jejího čela byl postaven hostinský František Wollinger, předsedou dozorčí rady se stal Karel Rommeder a pokladníkem František Pecina. V době svého vzniku měla 36 členů.

V roce 1911 byla v Račicích zřízena četnická stanice. Prvními strážníky se stali Josef Václavek z čp. 197 a Antonín Kučera z čp. 110. Z této doby již máme také velmi podrobný popis hospodářského života a rozvrstvení obyvatelstva v městysi Račicích. Dochoval se nám v Chytilově Úplném adresáři Moravy, kde je uvedeno: V tomto roce měly Račice 929 obyvatel, z nichž 8 bylo německé národnosti. V městysi měla v té době své sídlo pošta, kterou vedla Sidonie Pecková, pila, jejímž vedoucím byl Jakub Ratislav, a fara, jejímž správcem byl František Pecina. Byla zde cihelna, patřící majiteli velkostatku, a sladovna B. Schönhauser und Söhne, jejímiž majiteli byli sourozenci Heřman a Julius Schönhauserovi. Každý z nich však zastupoval firmu samostatně. Ve volbách konaných 13. ledna 1910 byl zvolen starostou obce František Wollinger, radními František Střelec a František Novotný ml. Členy zastupitelstva se stali: František Eliáš, Arnošt Mader, Antonín Sotolář, Antonín Beran ml., Josef Gottwald, Karel Rommeder, Alois Hynšt, Karel Střelec a Vincenc Bulla. Jako porodní bába fungovala Marie Kleiblová. Majitelem račického velkostatku byl vídeňský průmyslník Pavel rytíř ze Schoellerů, jeho správcem lesmistr Karel Šrogl. Dalšími správními zaměstnanci velkostatku v té době byli: důchodní Arnošt Mader, lesmistři Karel Rommeder, J. Košek a lesní adjunkt Gustav Sedláček (lesní správa Račice), Richard Peck (lesní revír Ježkovice), Karel Schornböck a František Ambros (revír Ruprechtov). V obci existoval Spotřitelní a záloženský spolek, jehož předsedou byl František Wollinger, jeho náměstkem Pavel Ambros z Pístovic a dalšími členy výboru Arnošt Mader, Vincenc Bulla a Josef Svoboda z Pístovic, dále zde byl Potravní spolek pro Račice a okolí, jehož vedoucím byl Karel Střelec, jednatelem Josef Němec a pokladníkem Alois Hynšt. Z dalších spolků zde v té době vyvíjel činnost Spolek dobrovolných hasičů, Tělocvičná jednota Sokol a Spolek vojenských vysloužilců. V té době zde existovaly tři hostince, jejichž majiteli či nájemci byli: Mořic Gryc, František Wollinger a Jan Plhal. Jako faktoři fungovali Josef Gottwald ml., Alois Jurůj, František Kučera a Josef Sedláček, nájemcem dvoru byl František Eliáš, majitelem kamenolomu František Střelec. Knihařství provozoval Jan Bárta, kolářství Jan Ovčáčík, kominictví Theodor Krása, kovářství Václav Novotný, zahradnictví Jakub Trávníček a mlynářství Antonín Beran ml. Dále zde byla dvě pekařství - Václava Gryce a Josefa Jurky, dvě řeznictví – Aloise Páska a Jana Plhala, dvě krejčovství - Josefa Jiříčka a Františka Sekaniny, tři stolařství - Josefa Ambrože, Karla Kummera a Kristiana Novotného, tři pokrývači - Antonín Kleibl, Ferdinand Novotný a Ferdinand Souček a několik obchodníků. A to: obchod s cukrovím – Amálie Novotná, obchod s dobytkem – Karla Teplá, dále čtyři obchody s máslem a vejci, a to Nepomuceny Kalouskové, Amálie Novotné, Jana Šmída a Václava Čermáka, který navíc obchodoval také s obrokem, dále zde byly tři obchody s vlněnými zbytky – Antonína Jurůje, Josefa Němce a Františka Střelce, pět obchodů se smíšeným zbožím – Ferdinanda Dobíška, Františka Jurky, Františka Kandorfa, Antonína Sedláka a Jany Šmídové, jeden obchod s prodejnou kořalky – Jany Šmídové, dvě prodejny tabáku – Josefa Jurky a Mořice Střelce a dva prodejci koňských uzenin – Václav Čermák a Amálie Novotná. Správcem obecné školy byl nadučitel Tomáš Kučera, jako učitelé zde v té době působili Alois Mergenthal, Augustin Řezanina, Růžena Richterová a Františka Plhalová. Předsedou místní školní rady byl Alois Pásek, místopředsedou Mořic Gryc a členy František Střelec, František Wollinger a František Novotný.“

Po vytvoření samostatné Československé republiky bylo v roce 1918 uzavřeno v Račicích pět poválečných sňatků a narodilo se pět nových občánků. 9. března 1919 byla v městysi založena Sociálně demokratická strana, 16. března Lidová jednota a o něco později Realistický klub. Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 908 obyvatel. Na frontách první světové války padlo nebo zemřelo na její následky 28 občanů, jejichž jména jsou vyryta na pamětní desce, která byla 28. října 1929 slavnostně odhalena na budově Sokolovny v Račicích. 5. července 1922 byla zahájena pravidelná autobusová doprava z Vyškova do Jedovnic. Její trasa vedla přes Račice. 24. srpna 1926 byla zahájena stavba nového hřbitova. Pozemek k tomuto účelu věnovala Josefa Vránová z čp. 36. Náklady si vyžádaly částku 80 tisíc korun. Jako první zde byl 22. prosince téhož roku pohřben kominický mistr Theodor Krása. V roce 1928 byla zahájena elektrifikace obce. Protože sousední Pístovice se k ní postavily velmi nepřátelsky, dosáhl starosta Jan Jeřábek toho, že místo nich se do projektu zapojily Ježkovice a Račice byly elektrifikovány bez ohledu na Pístovice. První žárovky se v domácnostech rozsvítily 12. září 1928 a spolu s nimi i 24 světel veřejného osvětlení. Celkové náklady činily 264 tisíc korun.

12. dubna 1933, byla zahájena stavba nové radnice, která byla v srpnu téhož roku dokončena. Sestávala z přízemí o dvou bytech (každý měl kuchyň, spíž a sociální zařízení) a úřadovny poštovního úřadu. V prvním patře se nacházel dvoupokojový byt s kuchyní a sociálním zařízením, ve věži pak byl zřízen ještě další jednopokojový byt. Nad tímto bytem byla umístěna věžička se zvonkem, do jejíž báně byl uložen pamětní spis.

V zářijových a říjnových dnech roku 1938 byl na zámku v Račicích umístěn generální štáb Československé armády včetně velícího generála L. Krejčího, který měl odsud řídit válečné operace ve schylujícím se konfliktu s nacistickým Německem. V důsledku mnichovských událostí však k tomu nedošlo. V posledních měsících 2. světové války se v okolních lesích pohybovalo velké množství různých zpravodajských skupin. Jedna z nich nesoucí název Jermak byla vysazena v noci z 30. září na 1. října 1944 přímo na katastru Račic.

Račice byly osvobozeny 28. dubna ráno, kdy byly po krátkém boji obsazeny vojsky Rudé armády. Do bojů o obec zasáhla také ruská letadla, která svrhla na Račice několik tříštivých pum. Po osvobození Račic byl na zámku ubytován po několik dnů štáb ruské armády. Při té příležitosti byla zničena řada listin a materiálů uložených v zámeckém archívu. 16. května 1945 byla zřízena prozatímní správa račického velkostatku, kterou později nahradila správa národní. Národním správcem byl jmenován lesmistr nadačního velkostatku v Drnovicích Kalousek. Tím panství Račice jako soukromý majetek přestalo existovat.

Od roku 1810 do roku 1960, kdy došlo ke sloučení Račic se sousedními Pístovicemi v jeden celek nesoucí název Račice-Pístovice, se v jejich čele vystřídali následující rychtáři, starostové a předsedové MNV:

Bartoň Bulla, rolník z čp. 69 (1810 – 1848), Tomáš Bulla, rolník čp. 69 (1848 – 1874), Antonín Novotný, rolník z čp. 35 (1874 – 1896), Josef Gottwald z čp. 117 (1896 – 1899), Antonín Novotný z čp. 35 (1899 – 1906), František Střelec, kamenický mistr, čp. 75 (1906 – 1909), František Wollinger, hostinský, čp. 15 (1909 – 1914), Mořic Gryc, tkadlec, čp. 108 (1914 – 1919), Alois Hynšt, domkař, čp. 156 (1919 – 1928), Jan Jeřábek, řídící učitel, čp. 189 (1928 – 1938), Antonín Klíč (1938 – 1942), Jan Jedlička (1942 – 1945), Josef Střelec (7. 5. 1945 – červenec 1945), Hubert Kupčík (červenec 1945 – květen 1952), Ferdinand Slaný (23. 5. 1952 – 1954), František Juřina (1954 – 1957) a znovu Ferdinand Slaný (1957 – 1960). V roce 1960 došlo ke sloučení Račic se sousedními Pístovicemi v jeden správní celek nesoucí název Račice-Pístovice. Tím byl zcela završen vývoj předcházejících staletí, neboť osudy Pístovic byly s Račicemi pevně spojeny již od konce 14. století, kdy byly jednou z osad račického panství.

Z knihy PhDr. Dagmar Stryjové Městys Račice – historie a současnost

Tvorba tohoto webu: www.servis-pc-vyskov.cz I David Viktorin 2014 - 2016
© PhDr. Dagmar Stryjová 2014 - 2016 - chráněno autorským právem